Vídeňské letiště není úplně přehledné, především pokud letíte s nízkonákladovkou. Pokud chcete procházet mezi terminály, podle šipek vyjdete ven téměř na parkoviště a musíte obejít půl budovy, abyste zjistili, že stačilo projít jedněmi dveřmi. No co, pokračujeme dále. Při vstupu musíte klasicky předložit palubní vstupenku, poté ji znovu musíte ukázat i při bezpečnostní kontrole, která mimochodem i přes poměrně velké množství lidí netrvala více než 5 minut. Letadlo čekalo u gatu C40 připravené už od večera, zpoždení se tedy tentokrát nekonalo. Nástup proběhl rychle, dokonce ani poplatky za nadměrná zavazadla téměř nikdo neplatil. Téměř…
Před odletem proběhlo odmrazení letadla, přičemž se objevily zajímavé reakce typu “hoří nám letadlo”. Poté už nebránilo nic ve vzletu, který nebyl tentokrát příliš příjemný. Představte si, že přejedete autem v 90km/h retardér na silnici. Asi tak letadlo několikrát vyskočilo několik desítek metrů nad zemí. Nezkušení turisté se samozřejmě už loučili se všemi blízkými, během 10 minut už podruhé…
Zbytek letu probíhal už bez jakéhokoli problému, navíc nám ten nepříjemný start vynahradil překrásný výhled na východ slunce z několika kilometrů nad zemí. Tedy, nám ne. Cestujícím na druhé straně letadla.
Do cíle jsme dorazili po dalších krásných výhledech na hory v Srbsku, Makedonii a na severu Řecka a téměř 2 hodinách poměrně klidného letu.