Navštíveno: Únor 2020
Poté, co jsme po návratu z Prištiny šli spát asi ve 2 ráno, nemohlo vstávání dopadnout jinak. V plánech bylo vyrazit do města brzy ráno, abychom navštívili město bez turistů. Nakonec jsme z hostelu vyrazili v půl dvanácté… No třeba příště.
Na řadu tedy přišla těžká otázka. Vyrazit na celodenní túru na horu Vodno, nabízející překrásný výhled na celé město i okolí, nebo si projít centrum města. Vzhledem k tomu, že nikdo netušil, kolik cesta na Vodno zabere času a večer nám odlétalo letadlo, padla volba na město. A tak cesta začala.
Nejprve cesta vedla na autobusové nádraží pro jízdenky na autobus na letiště, přecejen, kdo ví, jak poté budeme stíhat.
Po sehnání jízdenek, nalezení zastávky a vypití asi půl litru kávy byl konečně čas pokračovat do města.
Jízdenku na letiště můžete zakoupit na autobusovém nádraží. Na autobusy společnosti Manora jízdenky zakoupíte na jakékoli přepážce autobusového nádraží za 180MKD, na autobusy Vardar Express jízdenky seženete v prodejně této společnosti také na autobusovém nádraží, popřípadě v autobusu. Cena jízdenky je v tomto případě 99MKD. Autobusy obou společností neodjíždí přímo z autobusového nádraží, ale ze zastávky před lékárnou, na hlavní silnici pod železničním mostem.
Z autobusového nádraží jsme vyrazili ulicí “Boulevard Kuzman Josifovski Pitu” směrem k “turistickému” centru města. Po cestě je možno navštívit obchodní centrum Vero Center, velikostně srovnatelné například s pražským Novým Smíchovem. Na druhé straně od křižovatky se nachází řeka Vardar, překonatelná například po mostě “Matka Tereza”. Dále v ulici se postupně začínají objevovat nejrůznější stánky, což celkem jasně napovídá, že se blížíme ke “Starému bazaru”, obchodní čtvrti pocházející z dvanáctého století.
Už na okrajích čtvrti je ale vidět, jak se doba mění. První stánek, jestli se to tak dá nazvat, obložený iPhony (ano, jen iPhony). Samozřejmě bez krabiček, bez účtenky a čehokoli jiného. Pokud tedy někde v okolí ztratíte telefon, víte, kde hledat 😉
Více ve středu čtvrti už je větší pořádek i důvěryhodněji vypadající podniky. Nicméně, tato část města se minimálně mojí neoblíbenější nestala.
To stejné se ale nedá říci o místě, kam jsme vyrazili poté. Po asi 15 minutách pomalé chůze jsme dorazili na pevnost Kale. Pochází již z 6. století, postupně byla několikrát rozšířena a přestavěna.
Z hradeb pevnosti se nabízí široký rozhled na celou Skopji, včetně okolních hor a kopce Vodno.
Vstup je zdarma.
Kromě krásného výhledu na město se zde příliš nenachází, i přesto doporučuji si na návštěvu vyhradit alespoň hodinu. My jsme zde strávili ještě o půl hodiny více, zkrátka… stálo to za to.
Poté jsme vyrazili kolem makedonského Národního Divadla ke “Kamennému mostu” vedoucímu přes řeku Vardar. Při bližším pohledu zjistíte, že právě Vardar rozděluje město na 2 odlišné části. Na jedné se nachází moderní budovy a pravoslavné kostely, na druhé objevíte například zmíněnou pevnost Kale.
Přes tento, údajně nejstarší, most se dostaneme na hlavní náměstí pojmenované jednoduše “Makedonie”, kde objevíte nejvýznamnější sochu, a to sochu Alexandra Makedonského. Právě soch najdete po celém městě mnoho. Nejen sochy slavných a historických osobností, ale i sochy “běžných lidí”. Například sochy dvou dívek s nákupními taškami nebo plavkyně skákající z mostu.
Nedaleko náměstí Makedonie se nachází vítězný oblouk Porta Makedonija, jehož podoba s Vítězným obloukem v Paříži nejspíše není pohou náhodou. Co vzhled oblouku doslova kazí, je především jeho umístění mezi vysokými budovami, parkující auta kolem a autobus přímo pod obloukem vzhledu také nepřidávají. Stavba sama o sobě ale za vidění rozhodně stojí, především za tmy, kdy je celý oblouk osvícený.
Toto bylo několik nejzajímavějších míst navštívených během naší výpravy. Poté jsme zamířili směrem zpět k autobusovému nádraží, kdy jsme po cestě procházeli nejrůznější uličky. Nakonec taková cesta dlouhá necelé 2 kilometry zabrala 2 hodiny. Den jsme zakončili opět kávou na autobusovém nádraží, poté již nastal čas se rozloučit nejen se Skopjí, ale i Makedonií a celým Balkánským poloostrovem.
I přesto, že tato část Evropy není právě turistickou oblastí, musím říci, že mě nejen Skopje, ale celkově celá Makedonie příjemně překvapila. Už teď mohu říci, že naše cesty po Balkáně každopádně ještě neskončily.
