Navštíveno: Září 2021
Konec prázdnin se už pomalu, ale jistě blížil, touha po nových zážitcích ale stále nevymizela. A tak přišel nápad zakončit léto ještě jedním, pořádným výletem. S lidmi, které neznám na místo o kterém vlastně nic nevím a ubytováním v hotelu, který ve finále vlastně ani neexistoval. Jak to celé dopadlo? Vrátili jsme se všichni společně? Nezavřeli nás? A neokradli? Je čas si o tom popovídat!
Den 1: Pondělí, 6.9.2021
Je to tady, konečně nastal den odjezdu. Na hodinách svítí 0:41 a já vyrážím nočním autobusem na místo našeho srazu, autobusové nádraží u hotelu Grand v Brně. Cesta uběhla rychle, mimořádně bez zástupu lidí očividně poznamenaných poněkud větším množstvím alkoholu, jak je v brněnských nočních rozjezdech často zvykem. Pak už stačilo se jen navzájem najít. I přes to, že byla jedna hodina v noci, nádraží bylo až překvapivě plné. I tak se nám to ale nakonec podařilo!
Je až neuvěřitelné, že se takto vlastně čistě náhodou sejdou lidé, co se dokáží navzájem bavit, jako by se znali už dlouho… i když se vidí poprvé v životě. Ano. I když to některým z vás možná může připadat jako úplná šílenost, opravdu jsme si nejprve naplánovali cestu, nakoupili letenky, zarezervovali hotel… a poprvé se viděli až u autobusu.
Z Brna jsme vyrazili v 1:25 autobusem společnosti Flixbus mířícím z Krakova do chorvatské Puly. Cesta byla docela záživná, například při cestě po dálnici D2 za Brnem řidič z nepochopitelných důvodů projížděl staveništěm… (o 2 týdny později se na internetu objevila zpráva, že autobus stejné společnosti na stejné lince letěl po vyjetí z dálnice 12 metrů vzduchem, takže jízda po staveništi nebude pravděpodobně nic neobvyklého…)
Přibližně ve 3:30 jsme dorazili do našeho prvního cíle, a to letiště Schwechat ve Vídni, kde mimochodem vystoupili téměř všichni cestující a dále jel autobus prakticky prázdný.
Tip: Pokud cestujete autobusem Flixbus na letiště Schwechat, a autobus staví zároveň na autobusovém nádraží Erdberg, jízdenku si zakupte až sem a vystupte na letišti, které je jen o zastávku dříve. I když je trasa na letiště kratší, cena za jízdenku je téměř dvojnásobná. Bohužel toho ale lze využít pouze ve směru NA letiště, nikoli z něj.
Asi si říkáte, co by se už víceméně zkušeným cestovatelům (dostatečně zkušeným alespoň na to, aby zvládli nastoupit do letadla…) může na letišti stát nepříjemného. Že bychom do letadla téměř zapomněli včas nastoupit by vás pravděpodobně ale úplně nenapadlo. Ne, neztratili jsme se. Ani jsme neusnuli. Jen jsme potřebovali dojíst muffiny. 😂
Kromě malého zádrhelu na letišti, kdy se kvůli změně typu letadla na poslední chvíli musely měnit přidělená sedadla, proběhla celá cesta zcela bez problému. Let trval necelé dvě hodiny. Pokud se při letu s Wizzairem někdy budete nudit, v kapsách na sedadlech najdete pytlíky na zvracení s osmisměrkou. Doporučujeme! 😀
Krátce po půl desáté, ještě několik minut před plánovaným příletem jsme dosedli na dráhu letiště Eleftherios Venizelos v Athénách. Po příletu proběhla pouze kontrola vyplněných příjezdových formulářů a dokladů o očkování či testu. Jedna zajímavost na konec… Za celou cestu z Brna až do Athén nikdo nekontroloval pas, ani žádný jiný cestovní doklad.
Do centra Athén jsme se vydali sice dražší, ale rychlejší variantou dopravy, a to metrem linky 3, které vás přibližně za 35 minut dopraví až do centra Athén, v našem případě na náměstí Syntagma. Cesta vyjde na částku 10€. Stejně jako v Amsterdamu v přechozím článku, jízdenku nevyhazujte, potřebujete ji nejen u vchodu do stanice, ale i u východu.
Jak už jste si mohli předpokládat z textu o několik řádků výše, přibližně po půlhodině jsme dorazili na hlavní athénské náměstí Syntagma. Protože v Řecku je ráno očividně celé dopoledne a ve většině restaurací (alespoň v centru) až do 12:00 najdete pouze snídaňové menu, skončili jsme tradičně v McDonaldu. To ještě nikdo netušil, že zařídit takový oběd bude složitější, než cesta přes polovinu Evropy…
Pokud se v Řecku chcete usadit v restauraci, potřebujete k tomu občanku/pas a potvrzení o očkování na Covid-19. Ano, pouze očkování. I s negativním PCR testem se můžete s radostí otočit a jít se najíst na lavičku na náměstí. Objednání burgeru a hranolek v řeckém McDonaldu tedy opravdu vyžaduje více papírů, než cesta z Brna, přes Vídeň až do Athén…
Po rychlém, ale až překvapivě složitém obědě jsme zamířili na náměstí Mitropoleos ležící asi 300m od hlavního náměstí Syntagma. Právě zde najdeme athénskou katedrálu/kostel z 19 století, hned po jeho boku také kapli “Little metropolis”, neboli v překladu “Malá metropole” pocházející ze 13. století.
Poté jsme se už vydali přímo k našemu předem zarezervovanému hotelu “Sparta team” ležícím přibližně kilometr od náměstí Syntagma. Při procházení památek to pravděpodobně nepoznáte, ale Athény jsou opravdu město kontrastů.
Chvíli jste na hlavní ulici s množstvím drahých obchodů a restaurací, poté stačí 100 metrů a ocitnete se ve čtvrti, která u nás až do konce výletu díky jejímu vzhledu získala přezdívku Bangkok. A co více, zkusil jsem fotku této čtvrti přidat na Instagram. Několik lidí uvěřilo, že v Bangkoku opravdu jsme. A kde se nacházel náš hotel? No samozřejmě, že přesně tady! Někde se ty peníze ušetřit musely, že ano…
Samotný hotel zvenku na první pohled působí, že minimálně před 10 lety zkrachoval, uvnitř ale ve finále až natolik odpudivě nevypadal.
Kosovo, Albánie, Ukrajina, Kostarika… No dobře, možná jsme si za těch pár posledních cest spíše zvykli, že “obyčejný” hotel vypadá trochu skromněji, než si představuje většina lidí… Každopádně zde bylo víceméně čisto, přespat se zde dalo bez problémů také, dokonce i WC se sprchou by se zde (nečekaně) našlo. Z okna je ale přece jen lepší se nedívat.
Na konec se pokoj alespoň vzhledově od fotky příliš nelišil.
Zdroj: Booking.com
Jako bonus jsme narazili na příjemnou recepční, která nám ukázala a doporučila mnoho míst v Athénách, od památek, přes restaurace a kavárny, až po lékárny, kde si udělat test na Covid, který se v příštích dnech ještě bude hodit. Athény totiž nejsou naším jediným cílem. To hlavní je stále před námi!
Protože ale cílem cesty logicky nebyl hotel, následoval pouze rychlý oddech, pak jsme se vydali zpět do centra. Jako první cíl jsme si označili horu Lycabettus, o ní ale až později. Mezi námi a touto horou je totiž samotné centrum Athén s řadou dalších zajímavých míst.
Po cestě z hotelu směrem k turistickému centru města můžete narazit například na náměstí Monastiraki, které je další ukázkou kontrastů v Athénách. Na jedné straně najdete moderní budovy s obchody, na druhé straně téhož náměstí ale leží mešita z 18. století, vedle ní dokonce o několik stovek let starší kostel Pantanassa pocházející z 10. století. Kromě toho je z náměstí také skvělý výhled na dominantu nejen Athén, ale i celého Řecka – Akropolis.
Kromě toho je náměstí Monastiraki zastávkou dvou linek metra, M1 a M3, kterými se můžete bez přestupu dostat například až na letiště nebo do města Piraeus ležícího na pobřeží Sarónského zálivu, kde je také možno přestoupit na trajekty jezdící nejen na řadu řeckých ostrovů, ale například také až do tureckého Izmiru. Samotné město Piraeus jsme ale bohužel opět nenavštívili. Tak třeba při další cestě…
Z náměstí Monastiraki nás Athénské ulice zavedly opět přes náměstí Mitropoleos až na hlavní náměstí Syntagma. Zde jsme se zastavili u budovy řeckého parlamentu, která zde stojí od 19. století. Hned za ní se poté nachází královské zahrady (někdy také Národní Athénské zahrady). Tam se ale dostaneme zase až o něco později.
Teď už ale přichází na řadu samotná hora Lycabettus. Z centra města vede cesta kolem řady velvyslanectví a dalších důležitých budov, nenechte se tedy znepokojit poměrně velkým množstvím ozbrojených policistů. S postupným stoupáním k vrcholu hory se vám začne otevírat až dechberoucí pohled na celé Athény i jejich okolí, za ideálních podmínek i na okolní ostrovy. Pokud budete mít příležitost, vydejte se sem během západu slunce. Zcela jistě to bude jeden z pohledů, na který dlouho nezapomenete.
Na samotném vrcholu hory se nachází také restaurace, kavárna či bar, který jsme si hned během první návštěvy rychle oblíbili. Za cenu kolem 5€ si zde můžete vychutnat skvělou kávu a skvělý výhled na celé Athény k tomu. V nabídce je i opravdu velký výběr alkoholu všeho druhu, k tomu se ale dostaneme až o několik odstavců později… Ceny zde jsou sice mírně vyšší, nicméně s ohledem na umístění, kvalitu i příjemnou obsluhu stále více než přijatelné.
Pokud ale není bar ani restaurace tím, co příliš vyhledáváte, nachází se zde také kaple zasvěcená Sv. Jiřímu vystavěná v 19. století nebo amfiteátr, který pojme až 4000 návštěvníků. Na vrchol hory by měla vést také lanovka, kterou jsme ale během všech návštěv zkrátka nenašli.
I přesto, jak se nám v místním baru zalíbilo, jsme se museli vydat zpět do Athén. Každopádně jsme všichni tři tak nějak tušili, že tady nejsme během našeho pobytu v Athénách naposledy, jak v jednom z dalších dílů mimo jiné také uvidíte.
Následně jsme se vydali opět na náměstí Syntagma. Z naší tříčlenné výpravy se totiž na několik příštích hodin stala výprava čtyřčlenná. Potkat v Athénách známého, který pochází z Egypta, studuje v České Republice, právě cestuje ze Španělska a se kterým jste se seznámili tisíce kilometrů daleko na Kostarice… jaká větší náhoda se ještě může stát? Nakonec se opravdu stala, ale o tom až příště…
Už společně jsme se vydali vstříc dalšímu náročnému úkolu. Najít ideální místo na večeři. A vzhledem k tomu, jak to dopadlo dopoledne v McDonaldu, trochu nás doháněl strach, že budeme dnes večer o hladu… Nakonec tyto šílené podmínky zůstaly opravdu jen v Mekáči, a my po chvíli bloudění po centru Athén narazili na zcela ideální podnik. Pokud dostanete v Athénách chuť na něco tradičního, ale přesto relativně levného, podnik Street Souvlaki je zcela nutnou zastávkou. Jak už říká název, vybrat si můžete z řady variant souvlaki.
Souvlaki (nebo také Suvlaki) je oblíbené řecké jídlo skládající se z jehněčího, vepřového nebo kuřecího masa a případně zeleniny na špízu. Vybrat si můžete také z řady příloh, ať už máte chuť na pita chléb, hranolky nebo třeba salát. Předem upozorňuji, že porce jsou zde opravdu velké. I když s velkým množstvím jídla většinou problém nemám, dnešní večeři jsem dojídal ještě cestou po celý zbytek večera..
Také je nutno poznamenat, že toho stejného večera se nad Athénami objevil jeden z nejhezčích západů slunce, které jsem kdy měl možnost vidět. Bohužel, tomu nejhezčímu výhledu bránilo samotné centrum Athén. Taková škoda, že jsme na horu Lycabettus nezamířili právě teď. Ale svět se zatím nezbořil, zkusíme štěstí zítra.
Následující hodinu jsme strávili opět na hlavním náměstí Syntagma, tentokrát ale už za tmy. I přes to, že hodiny ukazovaly už desátou večer a všední den, ulice stále žily na plné obrátky. V Athénách se potřeba spánku pravděpodobně neuznává… Pokud ale nepatříte mezi vyznavače party a proudu alkoholu, noční Athény vám mohou nabídnout řadu dalších krásných pohledů. Od náměstí Syntagma, až po okolí Akropole, kam už za chvíli zamíříme. Teď nás ale ještě čekala řadou lidí (i námi) nenáviděná činnost. Loučení. Dále jsme už opět pokračovali pouze tři.
Před Akropolí, kde jsme chtěli dnešní den zakončit, se ale najde ještě řada dalších zajímavostí. Cestu jsme ale volili prakticky náhodně, stejně tak jsme tedy potkávali i další a další cíle, přičemž jsme o většině téměř nic nevěděli. Takovým místem byl například kostel “Sotera Lykodemos”. Ne, opravdu netuším, jak toto jméno přeložit do češtiny. Kromě toho je ale také známý jako “Russian church”, neboli Ruský kostel. Vystavěn byl již na začátku 11. století.
Už jen přibližně 400m od samotné Akropole se nachází Hadriánův oblouk, někdy také známý jako Hadriánova brána. Dostavěn byl roku 129 císařem Hadriánem, zamýšlený byl především jako jeho pomník. Kromě toho byl postaven jako předěl mezi starým řeckým a nově vystavěným římským městem. Pořád vám fakta nestačí? Celý oblouk je vysoký 18 metrů. A teď už raději pokračujeme dále.
I přesto, že celou dobu píšu o Akropoli jako hlavnímu cíli večerní procházky, vlastně tomu tak vůbec není. Akropole bohužel není volně přístupné, a jak by kdekoho mohlo napadnout, téměř o půlnoci je téměř jistě zavřené. Vydali jsme se tedy pouze po jeho okolí a den zakončili na tom nejlepším možném místě, kopci/skále Areopagus ležící přímo naproti Akropoli. Přes den je odtud úchvatný výhled jak na město, tak i samotnou Akropoli. Ten stejný výhled po setmění je ale slovy takřka nepopsatelný.
Právě Areopagus je totiž přesně tím místem, kde člověk dokáže klidně hodinu beze slov sedět, užívat si ten výhled, a vlastně i přemýšlet třeba o tom, jaké má vlastně štěstí, kde a s kým může právě být.
S blížící se půlnocí jsme zamířili směrem zpět k našemu hotelu. A pokud jsem zmiňoval, jak velké kontrasty v Athénách najdete, v noci se jich řada ještě prohlubuje. Příkladem je ulice plná barů, diskoték a podobných podniků, přičemž ta stejná ulice o několik desítek metrů dále je zcela opuštěná, a nezbývá nic jiného, než si říkat, kdo vás během několika příštích metrů přepadne. I přesto jsme ale “domů” dorazili úspěšně a bez přepadení. A co se dělo poté? Vlastně vůbec nic. S více než 40 tisíci kroky za den už zkrátka nezbyla energie.
A tak vypadal náš první den cesty po Řecku. Ráno opět vyrážíme!
