Navštíveno: Září 2021
Konec prázdnin se už pomalu, ale jistě blížil, touha po nových zážitcích ale stále nevymizela. A tak přišel nápad zakončit léto ještě jedním, pořádným výletem. S lidmi, které neznám na místo o kterém vlastně nic nevím a ubytováním v hotelu, který ve finále vlastně ani neexistoval. Jak to celé dopadlo? Vrátili jsme se všichni společně? Nezavřeli nás? A neokradli? Je čas si o tom popovídat!
Den 2: Úterý, 7.9.2021
Je úterý, nad Athénami pomalu vychází slunce a do ulic se opět vrací život… Tak přesně v tu dobu jsme měli stále ještě půlnoc. Nakonec se nám ale přece jen alespoň vzbudit podařilo, hned ale následoval menší šok. Včera, při příchodu na recepci nás předem upozornili, ať nepoužíváme klimatizaci s otevřeným oknem. Samozřejmě, že jsme se nakonec nesnažili klimatizovat jen náš pokoj, ale celé Athény… No co, maličkosti. Snad je ten účet za elektřinu nepřivede k bankrotu.
Po této menší nepříjemnosti jsme se pomalu, ale jistě vydali naší čtvrtí, která mimochodem dostala krycí jméno “Bangkok”, směrem k centru. A co bylo cílem tentokrát? Jedna z dominant nejen Athén, ale celého Řecka. Ano, hádáte správně. Akropolis a zde umístěný nejvýznamnější athénský chrám Parthenon pocházející už z dob starověku.
Athény ale samozřejmě nejsou jen Akropole a Parthenon, a taková nebyla ani naše dnešní cesta. Stejně jako včerejší ráno jsme se vydali skrz “Bangkok” na náměstí Monastiraki, odkud je dnešní cíl už dobře viditelný. Před cestou k samotné Akropoli jsme se ale ještě vydali do čtvrtě Plaka, nacházející se na svahu pod Akropolí. Díky řadě úzkých uliček a malých domků působí tato čtvrť spíše jako vesnice. Jen málokdo by řekl, že takto může vypadat celá čtvrť nacházející se téměř v centru města se skoro 4 miliony obyvatel. Pokud říkám “úzké uličky”, myslím opravdu úzké uličky. Některými by měla problém projít i řada z nás…
Poté jsme ale už konečně zamířili k samotné Akropoli a (nejen) zde ležícímu chrámu, Parthenonu. Vstup na Akropoli je zpoplatněný, jedna vstupenka vyjde na částku 20€ (od Listopadu do Března 10€). Do věku 25 let (pouze pro občany EU) je ale vstup zcela zdarma. Vstupné zdarma platí i pro některé další skupiny, celý seznam si můžete přečíst například zde. Pozor, i v tomto případě je nutné si vyzvednout vstupenku, na pokladně stačí předložit občanku nebo pas.
Někteří lidé stále žijí v dojmu, že Akropolis je pouze jedna konkrétní stavba v Athénách. Název “Akropolis” si ale do češtiny můžeme přeložit například jako “Horní město”. A jak už dobře řekne samotný překlad, jedná se o celý “kopec”, kde se za celou historii objevila řada chrámů, kostelů, nebo také mešita. Nejznámější a nejmajestátnější stavbou zde je ale bezpochyby již několikrát zmíněný Parthenon, chrám zasvěcený bohyni Athéně, dokončený již v roce 438 před naším letopočtem. Jeho pozůstatky ale můžeme na Akropoli spatřit dodnes. Aktuálně dokonce probíhá rekonstrukce chrámu, která nemá za cíl navrátit stavbu do zcela původního stavu, ale zajistit především stabilitu stavby. Pokud jste se tedy těšili na Parthenon tak, jak ho mohli spatřit naši vzdálení předci, pravděpodobně budete spíše zklamaní. Kromě Parthenonu ale na Akropoli můžete spatřit například stále využívaný Odeon Heroda Attika, chrám Athény Niké, divadlo Dionýsia Eleuthera, Propyleje a řadu chrámů, svatyní a dalších staveb.
Venku bylo téměř 40°C, přičemž právě Akropole není místem, kde by bylo úplně jednoduché se držet ve stínu. Samozřejmě, že takový výšlap by kdekoho zmohl. Místo zastávky u nejbližšího obchodu či stánku s občerstvením jsme se ale raději vydali k modle každého lowcostového cestovatele. Ano, správě. Do Lidlu. Proč právě Lidl? Je to podobné jako v případě McDonaldu. Je téměř všude, není drahý, a vždy víte, co tam můžete čekat… Jak jsme ale později zjistili, všude opravdu není, a tak nám cesta k tomu nejbližšímu zabrala více než půl hodiny. Pokud se ale na nákup chcete vydat za každou cenu, můžete využít i MHD, konkrétně tramvajové linky 4, která odjíždí z náměstí Syntagma. Poté vystupte na zastávce Mpaknaná (Μπακνανά), odkud je to do cíle pouze cca. 300 metrů. Mimochodem, přibližně 200 metrů od této zastávky se nachází další zastávka, odkud odjíždí každý Čtvrtek přímé autobusy do Prahy.
Přímé autobusy do Prahy odjíždí každý Čtvrtek v 7:00 z ulice Lagoumitzi. Do Prahy přijíždí v Pátek kolem 15. hodiny. Na celý jízdní řád se můžete podívat zde. Jednosměrná jízdenka vyjde na čásku 100€, tedy přibližně 2500Kč. Linku provozuje společnost Korona travel, právě před jejíž provozovnou se nachází již zmíněná zastávka.
Kromě toho, že minimálně v Athénách Lidl opravdu všude nenajdete, byl zbytek věty výše zcela pravdivý. Svačinu i oběd pořídíte za pár €ur, sortiment je téměř stejný, jako můžeme znát od nás. Co je ale rozhodně jiné, je část s pečivem, kde je opravdu obrovský výběr slaného i sladkého pečiva, přičemž samotné “police” jsou vyhřívané, každý kus, který si vezmete, je tedy jako čerstvě upečený. Doporučuji! Co ale nedoporučuji, je brát pečivo okamžitě do ruky. Horký, tekutý sýr na prstu opravdu není příjemný… 😀
Po dnešní ekonomické (to si později neplánovaně vynahradíme) verzi oběda ale nastal čas na návrat zpět do centra. Park před Lidlem je sice klidné a docela hezké místo, ale ne zase tolik, aby tu bylo třeba strávit zbytek dne… Po cestách athénskými ulicemi určitě nezapomeňte neustále koukat kolem. Nejen, že styl jízdy místních řidičů je poněkud “jiný”, než u nás, ale často také narazíte na opravdu zajímavá místa. Někdy to může být ulice plná vraků aut, někdy ale například pozůstatky bývalých lázní, a to přímo uprostřed chodníku.
Tentokrát jsme se vydali na přibližně 2.5km dlouhou cestu směrem k Panathénajskému stadionu, známému také pod názvem Καλλιμάρμαρο (Kallimarmaro). Byl vystavěn již v 6. století před naším letopočtem, do dnešní podoby byl přestavěn o přibližně 200 let později. Je jedním z nejstarších stadionů na světě, a jako jediný je postavený kompletně z mramoru. Kromě toho byl také dějištěm prvních novodobých olympijských her v roce 1896 a dodnes se zde konají nejrůznější akce. Vstup vyjde na čásku 5€, pro děti a studenty na 2,5€, přičemž děti do 6 let mají vstup zcela zdarma. Pravděpodobně se sem ale dá bez větších problémů dostat i bez vstupenky. Kromě samotné prohlídky stadionu je to také ideální místo na chvíli odpočinku nebo si naopak můžete jít zaběhat přímo na běžeckou dráhu. Minimálně se můžete poté chlubit, že jste závodili přímo na olympijském stadionu… Kromě toho se zde nachází také malá expozice věnovaná historii olympijských her.
Vzpomínáte si na včerejší, téměř náhodné setkání na náměstí Syntagma a zmínku, že to nebylo vše? Neuběhlo ani 24 hodin, a právě zde, na tisíce let starém stadionu jsme potkali skupinku Brňáků. To by asi samo o sobě nebylo tak zvláštní, kdybychom se ale už předtím osobně neznali… Svět je opravdu malý.
Od stadionu jsme se vydali směrem k našemu bangkokskému domovu. Den ale ještě nekončí! Převléknout, uvolnit místo v batohu a pokračujeme! Ještě předtím jsme se ale zastavili na odpolední kávu v podniku Oasis cafe ležícím nedaleko Zappeionu, kongresového střediska a výstaviště, původně dalšího z dějišť olympijských her. Více o této stavbě naleznete v článku z předchozí návštěvy Athén.
Zpět ale ke zmíněné rádoby “kavárně”. Na první pohled vypadá podnik docela seriózně, pokud se ale neplánujete zbavit poloviny rozpočtu na celou cestu, pokračujte raději dále. Frappé se zmrzlinou, jablečný džus a sklenice vody, na účtu téměř 400Kč. Za tuto cenu bych čekal to nejlepší, co jsem v životě mohl vypít. Bohužel, zdaleka to tak nebylo. Kromě toho je téměř nadlidský úkol se dostat k menu, obsluha vám raději vše odříká z hlavy. A něco pozitivního? Mají alespoň dobrou zmrzlinu. 😀
Ve valné většině podniků i přímo na náměstí Syntagma a přilehlých ulicích zaplatíte mnohem méně a za své peníze dostanete pravděpodobně mnohem více.
A přesně toto je důvod, proč číst recenze na Googlu.
No co, raději pokračujeme. Přes náměstí Syntagma jsme se vydali zpět do hotelu. Z plánované zastávky na 5 minut se nakonec staly téměř 2 hodiny. Nevadí. Je čas se vydat opět na horu Lycabettus, tentokrát chytit ten překrásný západ slunce, který jsme mohli včera zahlédnout z ulic Athén.
Bohužel, jak už je zvykem, zafungoval zákon schválnosti. Nejprve vše vypadalo opravdu nadějně, po výstupu na horu Lycabettus se ale západ slunce jaksi nekonal. Tedy samozřejmě konal, ale za oblaky. I přesto ale ten pohled stál za to. Ale co teď? Západ slunce nebude, ostatní jsme zde už viděli. Nakonec padla volba na náš oblíbený Sky Bar.
Dnešní den byl mimochodem také posledním dnem v Athénách. Tak proč to trochu nezapít? Vyzkoušeli jsme několik “místních specialit” v podobě nejrůznějších drinků. Ve finále naše platební karty trpěly stejně jako odpoledne v Oasis, to co jsme za své peníze dostali bylo ale téměř neporovnatelné. Dobré by možná bylo zmínit, že nejslabší položky na nápojovém lísku měly kolem 40% alkoholu. Asi tedy budete věřit, že cesta zpět do města po cestě mezi hromadou kaktusů a několikametrových srázů byla docela veselá… 😀
Zpět do hotelu jsme se vrátili krátce před půlnocí. I v tu dobu je recepce hotelu stále funkční a můžete si zde zakoupit i drobné občerstvení. Musím říct, i obyčejný jablečný džus přišel vhod.
V každém případě je ale na čase tento den i článek zakončit. Zítra odlétáme!
Dobrou noc! 😉
