Začalo to jako vždy, nevinným prohlížením levných letenek do všech možných i nemožných částí světa. Když se ale po zástupech letů především na Balkán objevilo Španělsko, něco se stalo. Vůbec nevím co, ale najednou v mé e-mailové schránce přistály letenky do Barcelony. Skvěle! Další dobrodružství začíná!
Protože všechny spoje jedoucí během noci směrem do Vídně byly beznadějně vyprodané, naše cesta začala už po deváté hodině večer, tentokrát na vlakovém nádraží, místo toho autobusového. Právě odtud jsme vyrazili railjetem Českých drah vstříc rakouskému hlavnímu městu. Vlak byl prakticky zcela prázdný, nebylo tak ani třeba si připlácet za rezervaci místa. Cesta zabrala necelé dvě hodiny a vyšla na částku kolem 250 Kč.
Na letiště Schwechat je možno se dostat více způsoby. Bez přestupu z hlavního vlakového nádraží jezdí na letiště během dne vlaky railjet a autobusy “Vienna Airport Lines”. V noci je spojení omezeno pouze na autobusy. Další možností jsou příměstské vlaky “S-bahn”, kterými se lze na letiště dopravit s jedním přestupem. I přesto je ale jízdní doba srovnatelná s autobusy, navíc je vlak také o něco levnější. A přesně tímto vlakem jsme se na cestu vydali i my.
Vlaky S-bahn nestaví na nástupištích jako ostatní vlaky, ale mají vlastní vlastní samostatnou zastávku, která leží přímo pod hlavní budovou nádraží. Nejprve se vydejte linkou S1/S2/S3 na zastávku Rennweg, odtud dále linkou S7 (směr Wolfsthal), která staví mimo jiné právě i na letišti.
Jízdenky je možné zakoupit v klasických červených jízdenkových automatech ÖBB. Jednosměrná jízdenka pro jednu osobu vyjde na částku 4.3 € a zaplatit je možno v hotovosti i kartou. Pokud nedáte dopustit na moderní technologie, jízdenky je možno samozřejmě zakoupit i online, a to v mobilní aplikaci či na webu ÖBB.
Srovnání: Trasa Wien Hbf -> Letiště Schwechat
| Způsob dopravy | Cena | Jízdní doba | Kdy jezdí |
|---|---|---|---|
| ÖBB raijlet | 4.3 € | 15 min | cca. 5:40 – 22:10 1-2x za hodinu |
| S-bahn | 4.3 € | 30 min | cca. 4:00 – 1:00 každých 30min |
| Vienna Airport Lines | 8 € | 25 min | 24/7 každou hodinu (xx:45) |
Z centra Vídně na letiště jezdí i “oficiální” letištní vlaky CAT (City airport train). Cena za jízdenku je oproti klasickému vlaku téměř trojnásobná a jízdní doba je kratší pouze o několik minut. Pokud tedy můžete, těmto vlakům se ve vlastním zájmu vyhněte.
Na letiště jsme dorazili kolem půlnoci. Do odletu letadla nám tedy zbývalo ještě více než 6 hodin. Nevýhody lowcostového cestování… Protože je ale doprava z ČR na Vídeňské letiště v nočních hodinách prakticky nepoužitelná, zdaleka jsme nebyli sami. Prakticky každou noc zde můžete téměř v každém gatu narazit na minimálně jednoho spícího člověka. A jakousi náhodou, většina lidí, které zde v nočních hodinách potkáte, mluví výhradně česky nebo slovensky…
Je nutno říci, že tato noc byla opravdu dlouhá. Kolem páté hodiny ale letiště postupně začínalo žít. Jen o něco později ohlásili gate i pro náš let a po dalších několika okamžicích konečně začal nástup do letadla. Vše probíhalo zcela klasicky, jako u všech nízkonákladových společností. Jak už je ale ve Vídni zvykem, rozměry zavazadel nikdo nekontroloval, stejně tak ani jakékoli cestovní doklady.
Pro tuto cestu jsme zvolili služeb společnosti Ryanair, na této lince operující pod značkou Lauda Europe. Na linku byl nasazen 15 let starý Airbus A320, který mimochodem většinu svého života strávil na Filipínách u společnosti Cebu Pacific.
Samotný let zabral přibližně dvě hodiny a proběhl bez jakéhokoli problému. Kolem půl deváté jsme tak dorazili na letiště El Prat v Barceloně.
Po příletu byly všem cestujícím kontrolovány všechny vyžadované dokumenty. V době naší cesty se jednalo o předem vyplněný příjezdový formulář a očkovací certifikát.
Pro dopravu z letiště do centra Barcelony je možno využít linky metra, vlaku, klasického autobusu MHD nebo expresního autobusu Aerobus, který jsme využili i my. Původně byla v plánu nejlevnější varianta, a to autobus MHD. Bylo to ale také poprvé, kdy se nám zastávku autobusu zkrátka najít nepodařilo. Až později jsem se dozvěděl, že leží přímo u východu z terminálu…
Na linku Aerobus je možno zakoupit jízdenky přímo na zastávce, a to v modrém automatu či ve stánku. Jednosměrná jízdenka vyjde na částku 5.9 €, zpáteční na 10.2 €. Jízdenky nejsou vázány na žádný konkrétní spoj. Podle jízdního řádu trvá cesta 46 minut, v našem případě jsme na konečnou zastávku Plaça de Catalunya dorazili dokonce po necelých 30 minutách.
Jak už jste se mohli dočíst v předchozím odstavci, první zastávkou bylo náměstí Plaça de Catalunya, česky Katalánské náměstí. Toto náměstí s velkým množstvím soch a fontán o rozloze kolem 50000 m² je zároveň považováno za samotný střed Barcelony. Zároveň se právě zde stýká barcelonské staré město a čtvrť Eixample, pocházející z 19. století. Navíc se jedná i o dosti významný přestupní uzel, kde kromě již zmíněných autobusů staví také řada linek metra a příměstských vlaků.
Z Katalánského náměstí jsme se vydali čtvrtí Barri Gòtic (Gotická čtvrť) směrem k pobřeží Baleárského moře. Okouzlující čtvrť protkaná úzkými uličkami, z nichž je řada plná barů, restaurací a života. Jen o několik desítek metrů vedle lze ale narazit i na zcela opuštěné uličky, kde lze lidi napočítat i na prstech jedné ruky.
Kromě toho najdeme v samotném středu čtvrti Barcelonskou katedrála, někdy také nazývanou jako katedrálu svatého Kříže a svaté Eulálie. Její výstavba probíhala od 13. do 15. století. Zcela dokončena ale byla až o několik stovek let později, a to začátkem 20. století.
Netrvalo dlouho a před námi se začal objevovat přístav a pobřeží Baleárského moře. Podél pobřeží se line široká ulice s palmami a řadou památek, Passeig de Colom. Na jejím konci, kam mimochodem vede i jedna z nejznámějších ulic La Rambla, poté najdeme Kolumbův monument. Na své zpáteční cestě po objevení Ameriky se totiž Kryštof Kolumbus zastavil právě zde, v Barceloně. Památník byl poprvé odhalen roku 1888.
Jen několik desítek metrů od Kolumbova monumentu se nachází středověký přístav a obrovské námořní muzeum. Pokud byste se muzeum rozhodli navštívit, připravte si 10 € na vstupné. Pokud byste ale přece jen chtěli něco ušetřit, každou neděli po 15:00 je vstupné zcela zdarma. Muzeum je otevřené každý den od 10:00 do 20:00.
Odtud naše cesta vedla kolem barcelonského přístavu Port Vell směrem k nákupnímu centru Maremagnum. Právě sem se totiž lze dostat nad vodní hladinou po chodníku Rambla De Mar, který je vlastně pokračováním nejznámější barcelonské ulice La Rambla. Na jedné straně se vám naskytne úžasný výhled na desítky lodí na přístavišti, na druhé straně poté výhled na samotný přístav a projíždějící vyhlídkové lodě a trajekty mířící například do Itálie.
Po kratší procházce okolím přístavu jsme zamířili na necelý kilometr vzdálenou pláž Sant Sebastià, nejdelší pláž v Barceloně s řadou krásných výhledů a “atrakcí”. V pozadí se tyčí obrovská budova hotelu W Barcelona. Pokud by se Vám zachtělo se zabydlet právě zde, vaši peněženku to zcela jistě zabolí. Nejlevnější varianta dvoulůžkového pokoje bez snídaně a možnosti storna vyjde na částku přes 14 tisíc Kč. Ten výhled ale musí být zcela jistě úžasný…
Odtud jsme se vydali přímo po pláži směrem na sever, a to až k parku de la Nova Icària.
Na samotném parku není nic zvláštního ani překrásného. Stačil ale letmý pohled na mapu a důvod “zastávky” byl jasný. Dobře, možná ne zcela jasný. Není to McDonaldem přes ulici, ale díky tomu, že právě na úrovni tohoto parku leží naše další zastávka, mrakodrap Torre Glòries, především ale také největší dominanta Barcelony, katedrála Sagrada Família, která je samozřejmě tím hlavním cílem naší cesty.
Mrakodrap Torre Glòries, měřící 144.5 metrů se 33 patry, byl slavnostně otevřen roku 2005. Zajímavým turistickým cílem je především po setmění, kdy na jeho fasádě probíhá světelná show tvořená několika tisíci světel. Za cenu 15 € (kolem 370 Kč) se můžete podívat do jeho nejvyššího patra, odkud se Vám zcela jistě naskytne ten nejúžasnější výhled na celou Barcelonu.
Kromě názvů Torre Glòries či Torre Agbar (Aguas de Barcelona) je tento mrakodrap často také nazýván poněkud méně elegantním názvem “The dildo”.
Konečně je to tady. Na řadě je náš hlavní cíl, který jsem už několik let vídal na fotografiích a snil o tom, že ho jednou uvidím i v realitě. Vydali jsme se kolem parku Gran Clariana, který je mimochodem velmi oblíbeným místem pro odpočinek, směrem k samotné katedrále. První polovinu trasy lze jít po klidné pěší třídě lemované palmami, na několik posledních kroků už je ale třeba vyrazit do rušných ulic Barcelony. Od mrakodrapu Torre Glòries je katedrála vzdálená pouze necelý kilometr.
Je to tady. Před očima se nám začaly objevovat první části katedrály, jejíž stavba začala už roku 1882 a jejíž dokončení je plánováno až v roce 2026, tedy neuvěřitelných 144 let od zahájení její výstavby. Na katedrále najdeme 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Na místě katedrály měl původně ležet pouze “klasický” kostel, hned rok po zahájení se ale projektu ujal architekt Antoni Gaudí, který měl v plánu z této stavby vytvořit „poslední velkou svatyni křesťanství“. I architekti, kteří se stavby ujali po jeho smrti, se dále drželi jeho původních plánů.
Ten hlavní cíl sice už máme za sebou, celou cestu po Barceloně ale zdaleka ne. Protože ale nebylo času nazbyt, zastavili jsme se pouze na rychlý oběd ve fast foodu Five Guys. Zjednodušeně řečeno se jedná o několik úrovní vyšší McDonalds. Protože jsme ale nejeli do Barcelony kvůli burgerům s hranolky, po 20 minutách jsme už vyráželi vstříc dalším zajímavostem. Z té nejrušnější části města plné turistů jsme zamířili západním směrem do klidnějších uliček města.
Při procházení uličkami Barcelony se nezapomeňte pořádně dívat kolem, a to hned z několika důvodů. Místní provoz by se dal někdy nazvat (slušně řečeno) šíleným, hlavně byste ale mohli bez povšimnutí projít kolem řady krásných míst. Jedním z nich je například takový dům Casa Vicens, který stejně jako katedrálu Sagrada Família, navrhnul architekt Antoni Gaudí. Dnes je tento dům, pocházející z 19. století, dokonce zapsán na listině světového dědictví UNESCO.
Tím ale architekt Antoni Gaudí zdaleka neskončil. Pokud se vydáme směrem zpět ke Katalánskému náměstí, brzy narazíme na další dům, který navrhnul právě Antoni Gaudí, Casa Batlló. Stejně jako Casa Vicens, i tento dům byl roku 2005 zapsán na seznam UNESCO. Na něj navazuje dům Casa Amatller od architekta Josepa Puiga, který byl už roku 1976 prohlášen za kulturní památku.
Po této dávce architektury ale už přišel čas na návrat zpět na Katalánské náměstí, místo, kde jsme ráno naši cestu po Barceloně zahájili. Před odjezdem jsme ale ještě několik okamžiku pobyli na samotném náměstí mezi řadou soch a fontán, abychom naposledy načerpali trochu místní atmosféry a také se rozhodli, že Barcelona jednoznačně stojí za další, a mnohem delší návštěvu.
Teď už ale nastal čas vyrazit zpět na letiště. Opět jsme zvolili tzv. Aerobús linky A2, tedy expresní spoj směřující k terminálu 2 barcelonského letiště. Cesta tentokrát trvala o něco déle, než opačným směrem. Stále jsme ale dorazili několik minut před plánovaným jízdním řádem. Všechny formality na barcelonském letišti proběhly rychle a bez jakéhokoli problému, a my se tak opět přiblížili ke konci další úžasné cesty.
K návratu zpět domů jsme tentokrát využili společnosti Wizz Air, která na tento spoj nasadila necelé 3 roky starý Airbus A321neo. Let proběhl zcela bez problémů a na čas.
Oproti starším kusům ve flotile Wizzairu je A321neo sice tišší, pohodlí větší než v příměstském autobusu zde ale v žádném případě nečekejte. Na úkor prostoru i pohodlí bylo v nejnovější verzi totiž přidáno dalších 9 sedadel.
Možná je to až neuvěřitelné, ale dostat se ve večerních hodinách z vídeňského letiště kamkoli do České Republiky je téměř nadlidský úkol. Kromě jednoho spoje RegioJetu směřujícího přes Brno do Krakova, který se ale z neznámého důvodu vůbec nezobrazoval v rezervačním systému. Na odjezdových tabulích ale ano. Nakonec tedy padla volba na jedinou zbývající možnost. Společnost Gepard Express s linkou mezi vídeňským letištěm a Brnem s jejich černými, poněkud pochybně vypadajícími dodávkami.
Přes jakýkoli první dojem ale vše opět proběhlo nad očekávání. Vzhledem k tomu, že každý spoj disponuje pouze 8 místy, je často nemožné získat jízdenku na poslední chvíli. Tentokrát se tak ale povedlo. Jízdenka vyšla na částku 390 Kč (dnes již 430 Kč) a cesta zabrala necelé 2 hodiny.
Poté už zbývalo pouze nasednout do brněnského nočního autobusu a zamířit vstříc domovu. Další z cílů a snů je úspěšně splněný a opět jsme bohatší o několik dozajista nezapomenutelných zážitků. Pokud se Vám někdy naskytne šance Barcelonu navštívit, nepromarněte ji. Zcela jistě nebudete litovat.
Navštívili jste už někdy Barcelonu, nebo některé z dalších španělských měst? Podělte se o své zážitky v komentářích! 😉
Některé informace v tomto článku (především ceny a vyžadované dokumenty) již nemusí být aktuální.
Navštíveno: Únor 2022
❤️