Léto je opět tady a stejně jako tisíce dalších (nejen) Čechů jsme se rozhodli začít klasickou dovolenou v Chorvatsku. Kam až jsme dojeli, co jsme zažili a jak to všechno vlastně nakonec dopadlo?
Přípravy na cestu...
I přesto, že toho už máme za poslední navštíveno poměrně hodně, cestování do zahraničí autem je pro nás stále docela velkou neznámou. A tak jsme se tentokrát rozhodli plánům udělit o něco větší váhu než jindy. Co kdyby náhodou…
Hned na začátku je nutno poznamenat, že cesta, kterou v následujících dílech uvidíte, nebyla na začátku vůbec v plánech.
Úplně prvním nápadem byl cíl na pobřeží Černé Hory, v Kotoru, se zastávkami například ve Splitu, na Makarské nebo také v Dubrovníku.
S podrobnejším plánováním cesty a ubytování se ale začínaly objevovat další a další problémy, a tak jsme se především kvůli velké vzdálenosti a s tím spojené časové náročnosti rozhodli cestu o něco zkrátit, cíl přesunout do Dubrovníku a volný den strávit ve městě Mostar ležícím v Bosně a Hercegovině.
To by ale přece bylo moc jednoduché, aby hned druhý plán vyšel bez jakéhokoli problémů. Jen o několik dnů později jsme narazili na další překážku, tentokrát v podobě pojištění auta, které neplatí mimo EU, tj. ani v Bosně. A protože jsme se chtěli vyhnout dalším nákladům či riskování cesty s nepojištěným autem, ze seznamu cílů a zastávek zmizel nejen Mostar, ale i Dubrovník, do kterého se bez několika kilometrů přes území Bosny zatím po zemi zkrátka nedá dostat.
Třetí plán, že by tentokrát bez potíží? Cíl ve třetí variantě jsme opět posunuli směrem na sever, tentokrát do Makarské, se zastávkami u Triglavu, na ostrově Pag, v Zadaru a Omiši ležící nedaleko Splitu. Při zpáteční cestě u Plitvických jezer a v Záhřebu, samotném hlavním městě Chorvatska. I když chvílemi panovalo dilema, zda nepřidat nebo nezrušit některou ze zastávek, nakonec jsme se na všem společně shodli.
A co s sebou?
Pravděpodobně jedna z největších a nejtěžších otázek před každou cestou. Vždy je třeba udělat takový kompromis, aby nic důležitého nechybělo, ale zároveň jsme kvůli věcem nemuseli shánět dodávku…
Vybavení do kempu
Začneme vybavením pro kempování. Pro celkem 4 osoby jsme zvolili dva stany, prvním byl Loap Vang 3, který i podle názvu pojme až tři osoby a jeho součástí je i velká předsíňka. Jak se ale později ukázalo, nebyla to zcela nejlepší volba. O tom ale až později… Druhým byl poněkud skromnější, ale i jednodušší stan Zulu Dome 2, který už úspěšně překonal i naší minulou cestu kolem České Republiky. Ten jsem osobně doplnil nafukovací karimatkou Zulu Ceza Double 2.5, která může sloužit jako karimatka pro dvě osoby, nebo ji lze jednoduše přeložit a používat jako velmi pohodlnou 5cm silnou karimatku pro jednoho.
Co se týče spacího pytle, vzhledem k naší destinaci nebylo třeba příliš brát v úvahu jakékoli teplotní limity a podobné parametry. Že by nám byla v Červenci v Chorvatsku zima snad nehrozí ani při té největší smůle. A jak se později ukázalo, problém byl spíše opačný. Zvolil jsem tedy postarší, blíže neidentifikovatelný spací pytel, který už několik let ležel volně pohozený ve skříni. A svou práci splnil na jedničku.
Na řadu přichází vaření. V plánu nebyla žádná velká gastronomie, vybavení jsme tedy hledali především podle ceny a skladnosti, jelikož peněz i místa nikdy není nazbyt… Nakonec padla volba na vařič Meva Atos Piezo, který ve slevě vyšel na krásných 269 Kč. Vařič obsahuje i piezo zapalování, díky kterému stačí pro zapálení ohně otevřít plynový ventil a zmáčknout tlačítko. Realita je ale často jiná, a tak si raději stejně přibalte i klasický zapalovač. Vařič je kompatibilní s plynovými kartušemi se závitem 7/16″, tj. ten nejčastější typ, který u šroubovacích kartuší lze najít. My zvolili kombinaci kartuší Yate ElicoCamp (159 Kč za 500 g) a GSI Isobutane Fuel (209 Kč za 450 g). Obě se zmíněným vařičem bez jakéhokoli problému spolupracují.
Elektronika
Množství elektroniky jsme se snažili co nejvíce omezit, zda se to nakonec ale opravdu vydařilo, je spíše diskutabilní. Začneme nabíjením. Největším pomocníkem a naší spásou byly samozřejmě nabité powerbanky. Ve většině ubytování byl opravdu nedostatek zásuvek, vhod tak přišla i rozbočovačka Powercube Original USB, která kromě tří klasických zásuvek nabízí i 2 USB porty, a není tak třeba s sebou brát další nabíječky pro každé zařízení. O elektronických vychytávkách na cesty si můžete přečíst více zde. Kromě toho jsme zavazadla doplnili ještě dronem DJI Mavic Mini (který většinou poněkud překážel), fotoaparátem Fujifilm X-A5 a notebookem pro stahování fotek a videí z paměťových karet.
Kde budeme spát?
Trasa, zastávky i potřebné vybavení? Splněno. Teď sehnat nějaký nocleh. Vybírali jsme z kempů, penzionů, hostelů a celých apartmánů k pronájmu. Jediným požadavkem byl soukromý pokoj (samozřejmě s výjimkou kempů), dostatek postelí a možnost stornování pobytu zdarma.
Nakonec volba padla na dva rodinné penziony ve slovinské Žirovnici a chorvatské obci Slunj nedaleko Plitvických jezer, kempy v obci Mandre na ostrově Pag a městě Omiš, soukromé apartmány v Zadaru, Makarské, Záhřebu a jeden hotel ve slovinské obci Medvode. A jak náš výběr nakonec dopadl v realitě? Na to se podíváme v průběhu cesty v dalších dílech.
Vše se po několika hodinách hledání a diskuzí nakonec opravdu doladilo a nás už od samotné cesty téměř nic nedělilo. Už jen otočit pár listů v kalendáři…
Den 1: Pátek, 24.6.2022
Je Pátek, 24. června 2022. Je to tady, konečně nastal den odjezdu. Na rozdíl od letní cesty z minulého roku jsme ale byli “rozházeni” mnohem dále od sebe, než by bylo ideální. A tak jsme si místo jednoho srazu naplánovali hned tři. Nejprve v Praze, poté v Příbrami a nakonec v Českých Budějovicích. Docela se divím, že jsme se všichni opravdu našli…
První zastávka přišla hned necelých 30km za Českými Budějovicemi, a to na malou svačinu u čerpací stanice nedaleko města Kaplice, které mimochodem bylo také naší poslední zastávkou v České Republice. Kromě skromnější večeře je také třeba pamatovat na rakouskou dálniční známku, která se dá zakoupit s předstihem online (minimálně 18 dnů před začátkem platnosti) nebo právě v papírové podobě, například u čerpací stanice. Známka na 10 dnů nás vyšla na částku 275Kč.
Konečně na hranicích!
Poté jsme se už vydali na cestu do našeho prvního cíle za hranicemi, kterým byla obec Žirovnica ležící nedaleko Triglavského národního parku na Slovinsku. Po překročení hranic jsme zamířili přes města Linec a Salzburg k Villachu, který leží jen několik kilometrů od rakousko-slovinských hranic.
Ale aby nebylo vše tak jednoduché, v polovině cesty přes Rakousko jsme narazili na déšť tak silný, že jediné, podle čeho jsme se na silnici mohli orientovat, byla červená světla před námi… Během několika desítek tisíc kilometrů, které jsem za volantem strávil, musím říct, že jsem něco takového nikdy v životě nezažil. Chvíli jsme dokonce uvažovali o tom, že raději přenocujeme na odpočívadle u dálnice.
S ubývajícími kilometry ke slovinské hranici se ale vše pomalu začalo uklidňovat a před námi se konečně objevil začátek tunelu Karavanky, neboli téměř 8 km dlouhého tunelu spojujícího Rakousko a Slovinsko.
Každý průjezd tunelem je zpoplatněn částkou 7.6 € a platí se v mýtné bráně přímo před jeho začátkem, a to v hotovosti nebo platební kartou. Pokud máte v plánu využít tuto cestu vícekrát, lze si zakoupit i tzv. bodovou kartu, se kterou získáte 14 průjezdů tunelem za cenu 34.1 €. Koupit ji lze ale pouze na Slovinské straně tunelu.
Po výjezdu z tunelu nás okamžitě přivítaly jak slovinské nápisy, tak SMS snad všech mobilních operátorů. A my tak konečně věděli, že náš cíl je už téměř přímo před námi.
Po několika kilometrech, kolem třetí hodiny ráno, jsme opustili dálnici a zamířili k obci Selo při Žirovnici, kde na nás již čekal náš první nocleh. Vzhledem k času příjezdu, požadovanému umístění a ceně prakticky nebylo na výběr, a tak volba padla na téměř jedinou možnost, Guesthouse Osvald. Už na první pohled bylo zřejmé, že pokoje mají své nejlepší časy dávno za sebou. I tak ale zde bylo vše, co si může po tak dlouhé cestě člověk přát. A že nikdo opravdu neměl náladu na cokoli jiného, než padnout do postele a spát.
Ta nejhorší cesta je úspěšně za námi, zítra konečně začíná dobrodružství!
Dobrou noc!
Navštíveno: Červen/Červenec 2022
Chceme v lete vyrazit take :)) Jakym jste jeli autem prosim?
Ahoj, naši cestu jsme absolvovali se Škodou Octavií liftback čtvrté generace ve výbavě Style a motorizací 2.0 TDI 85kW. Jedná o velice pohodlné a ekonomické auto, jelikož zvládlo cestu s opravdu nízkou spotřebou.