Léto je opět tady a stejně jako tisíce dalších (nejen) Čechů jsme se rozhodli začít klasickou dovolenou v Chorvatsku. Kam až jsme dojeli, co jsme zažili a jak to všechno vlastně nakonec dopadlo?
Den 3: Neděle, 26.6.2022
Dobré ráno. Je Neděle, 26. Června 2022, třetí den naší cesty. Stále se nacházíme v obci Medvode, ležící nedaleko Lublaně na Slovinsku. Celou noc jsme úspěšně v pohodlí prospali a právě míříme na snídani. Vzhledem k tomu, že se celý podnik oficiálně prezentuje jako veganský, netušili jsme, co tady vlastně můžeme čekat. Šunka… sýry… mléko… dobře. Byli jsme poměrně zaraženi, co na obyčejné šunce může být veganského, vlastně jsme ale byli i příjemně překvapeni, jelikož se nikdo z nás za čistokrevného vegana zkrátka nepovažuje. Co ale musím říci, dnešní snídaně byla i přes prvotní obavy téměř nesrovnatelná s tou včerejší. Široký výběr a všeho dostatečné množství.
Stejně jako včerejší snídaně, i u tohoto pobytu byla díky věrnostnímu programu od Booking.com zcela zdarma. Možná je to maličkost, ale příjemná maličkost.
A co je na dnešní den v plánu? Čeká nás poslední dlouhá cesta, a to na necelých 300 km vzdálený ostrov Pag, konečně v Chorvatsku. Abychom ale celý den jen neseděli v autě, po cestě jsme se rozhodli zastavit v prvním větším chorvatském městě za hranicemi, kterým byla Rijeka. Ta je mimochodem také jedním z chorvatských měst, kam se lze vydat přímým nočním vlakem z Prahy.
Zabalit, naskočit, připoutat… vyrážíme!
Cesta byla zcela bez problémů a poměrně klidná. Až s blížícími se hranicemi se začala silnice více klikatit a provoz houstnout. Úmyslně jsme ale na cestu vyráželi ještě před začátkem prázdnin, těm největším kolonám, které začátkem letních prázdnin dosahují i několika kilometrů, jsme se tak úspěšně vyhnuli. Nakonec nám překonání hraničního přechodu Rupa nezabralo více než 30 minut i přesto, že jsme si tradičně vybrali ten nejpomalejší pruh…
I přesto, že Chorvatsko není součástí Schengenského prostoru a na jeho hranicích by tedy měly probíhat klasické hraniční kontroly, v praxi se jedná spíše o letmý pohled na doklady a kontrolu, zda počet občanek či pasů (alespoň přibližně) souhlasí s počtem cestujících v autě. Zda doklady opravdu patří lidem, kteří překračují hranice, pravděpodobně vůbec nikoho nezajímá, a to jak na slovinské, tak na chorvatské straně hraničního přechodu.
Pokud jste si ze všech předchozích zemí na cestě už zvykli na nákup dálniční známky na hranicích a bezstarostnou jízdu napříč celou zemí, v Chorvatsku je čas si začít opět odvykat. Jen několik kilometrů za hraničním přechodem narazíte na první z řady mýtných bran.
Ve většině případů dostanete při vjezdu na dálnici lístek a mýto zaplatíte při výjezdu dle ujeté vzdálenosti. Mýtná brána Rupa je ale výjimkou, hned při prvním průjezdu si připravte částku 8 kun v hotovosti či na platební kartě. Platební kartou lze platit ve všech mýtných bránách, s hotovostí můžete ale na některých menších narazit, především v nočních hodinách.
Lístek, který u mýtné brány dostanete, si nezapomeňte uchovat až do úplného opuštění dálnice, jinak vás čeká poněkud nepříjemná pokuta.
Pokud do Chorvatska plánujete cestovat autem častěji, za zvážení stojí i pořízení ENC, neboli “mýtné krabičky”, kterou stačí umístit na přední okno. Na účet si poté dobijete kredit, který se vám za projeté úseky automaticky strhává. Kromě vyhrazených pruhů, díky kterým se tak většinou vyhnete kolonám získáte také slevu na mýtné ve výši 21,74%. Mýtnou krabičku lze zakoupit například na prodejních místech HAC. Kredit se poté dá dobíjet na stejných prodejních místech nebo online. I pokud se pro ENC rozhodnete, kartu či hotovost mějte po ruce. Chorvatskou síť dálnic totiž provozuje více společností, z nichž některé ENC zkrátka nepodporují a vy se tak bez karty nebo hotovosti stejně neobejdete.
Rijeka. I přesto, že to byly pouhé dvě hodiny cesty, jako řidič bych je nazval spíše utrpením. Naštěstí jsou ale už za námi, a tak zbývá pouze zaparkovat. I když se to zdálo skoro nemožné, téměř u pobřeží se nachází obchodní centrum Tower center, ve kterém se nachází i několikapatrové garáže. A to zcela zdarma. Po předražených parkovištích, kam jen oko dohlédne je to určitě příjemná změna. Něco nám už ale napovídalo, že to bude stejně jako první, i poslední…
V Rijece jsme žádné plány sestavené neměli, rozhodli jsme se tedy zkrátka po dlouhé cestě na chvíli projít a poté se vydat doplnit zásoby. Jak do kufru auta, tak i do našich žaludků… První část se díky obrovskému obchodu přímo v nákupním centru vydařila na jedničku, o druhé se to tak ale zcela říci nedá. Výběr byl opravdu široký, my zvolili podnik Food City, který se na první pohled jevil jako mírně zdravější obdoba McDonaldu křížená s jídelnou. V takových podnicích se přece vždycky najíte pořádně a za pár korun! To jsme si až do prvního kousnutí také mysleli.
Kuřecí wrap bych nazval extrémně suchým a chuťově podprůměrným, vegetariánskou variantu pak spíše nepoživatelnou. Hodnocení 1,9* na Google mapách může o kvalitách tohoto podniku také hodně napovědět, to by si ale na existenci recenzí musel někdo před návštěvou vzpomenout, že ano… Příště tedy raději na jistotu do sousedního Mekáče. Ale výhled mají pěkný, to se musí nechat…
Před druhou částí cesty proběhla rychlá výměna řidičů a poté jsme se už vydali směrem do obce Prizna, odkud během letních prázdnin vyráží každých 30 minut trajekty na ostrov Pag, který je mimo jiné naším dnešním cílem. Cesta trajektem trvá pouhých 15 minut. Cena za jednu osobu je 25 kun, za auto poté 112 kun. Kompletní ceník je k nahlédnutí zde.
Po několika minutách klidné plavby jsme se přiblížili ke druhému břehu a nastal čas vylodit se. I přesto, že jsme to už trochu čekali, hned po výjezdu na pevninu nás přece jen čekalo překvapení. Povrch Pagu je z většiny suchý a hornatý, jen místy lze zahlédnout trochu (většinou suché) zeleně. První místo, které se mi při zahlédnutí prvních metrů ostrova vybavilo, byla spíše Sýrie, než Chorvatsko.
S pokračující cestou do obce Mandre ležící na západním pobřeží ostrova se přece jen začaly objevovat i zelenější části, než suché rozpálené plochy na východní části ostrova.
I přesto, že do Mandre vede klasická silnice, všichni moc dobře známe strastiplné cesty, které navigace vyhodnotí jako nejlepší. Nejprve jsme minuli několik polních cest se zákazy vjezdu, kam nás auto za každou cenu chtělo zatáhnout, nakonec jsme našli jednu, která měla alespoň asfaltový povrch. I tak jsme ale posbírali oběma boky auta křoví na polovině ostrova… Utrpení pod nadvládou autonavigace pokračovalo i v obci, kde jsme ale už alespoň neprojížděli křovím. Alespoň? Vlastně to bylo ještě horší. Tentokrát se auto rozhodlo, že si přeje projet plotem. V tu chvíli nám už poněkud došla trpělivost a do služby jsme povolali staré dobré Google mapy. Ty nás kupodivu okamžitě zavedly na cestu podél pobřeží, která mířila až k našemu cíli. Děkujeme, Google!
Tím dnes byl kemp “Sugar” ležící na severním okraji obce Mandre. Do kempu vede úzká kamenná cesta. V případě auta či dodávky to není se schopnějším řidičem problém, pokud ale cestujete s větším karavanem, zde byste mohli narazit. V tomto případě je lepší se poohlédnout po některé z alternativ v okolí.
Kemp je poměrně malý, pouze se základním vybavením v podobě toalet a koupelny. Vše ale v dobrém stavu a relativně čisté. Pokud cestujete s karavanem, dostupná by zde měla být přípojka na elektřinu. Majitel kempu byl milý, po přivítání a kratší diskuzi, kde se utábořit nám dokonce donesl židle a stůl. Večer v kempu tak byl ještě o něco příjemnější. Pokud patříte mezi ty, kteří neudělají krok bez mobilu či dalších podobných vymožeností dnešní doby, radost vám zcela jistě udělá dostupnost WiFi po celém kempu.
Je čas vybalit a utábořit se. Času není nazbyt, na večer máme totiž v plánu zamířit na pláž Zrće, která je mimo jiné právem přezdívána jako “chorvatská Ibiza”. Nachází se zde řada klubů, včetně klubu Papaya, který je mimochodem aktuálně zařazen jako šestý nejlepší klub světa. Dneska to pořádně rozjedeme! Snad…
Potřebujeme pouze vybalit a postavit stany, to přece nemůže být nic těžkého. A také že nebylo. První stan stál už po deseti minutách. To by ale přece nebylo ono, aby vše tak krásně vycházelo. A tak se dostáváme ke zmínce z prvního dílu, že jeden ze stanů nebyl úplně tím nejlepším nápadem. Kromě toho, že samotný stan už měl očividně svá nejlepší léta dávno za sebou, i jeho konstrukce přesahovala naše schopnosti chápání. Po chvíli trápení jsme si ale povšimli vedlejšího auta, které mělo české značky a podle vybavení kolem něj se zřejmě jednalo o něco zkušenější “kempaře”. Vyrazili jsme tedy poprosit o pomoc. Nakonec jsme jeden stan stavěli v šesti lidech déle než 2 hodiny. Ani po té době však nevypadal tak, jak by vypadat měl. Nicméně byl alespoň obyvatelný. Skvěle…
Asi by bylo vhod zmínit, že s několikahodinovým stavěním stanu samozřejmě nikdo nepočítal, a tak se se plány na užitý večer na partypláži Zrće začaly pomalu, ale zcela jistě vytrácet. Přišel tak čas na přepracování plánů na zbytek večera. Vzhledem k tomu, že je před námi ještě Makarska, která je nočním životem také dobře známá, nakonec jsme došli k závěru, že dnes už raději zůstaneme v kempu. Co také zbývalo, že ano…
Už po západu slunce jsme se vydali na kratší koupačku na pláž ležící přímo naproti kempu. V tu dobu byla pláž zcela liduprázdná, stejně jako celé její okolí. Pokud se ale rozhodnete jít do vody v těchto místech, určitě by ve vaší výbavě neměly chybět boty do vody. Že narazíte na mořské ježky je totiž téměř jisté, stejně jako je téměř jisté, že na kteréhokoli z nich nechcete bosou nohou šlápnout. Kromě toho ale byla celá pláž i voda krásně čistá a tedy ideální ke koupání.
Pokud Vás na Pagu ale může něco negativně překvapit, je to nedostatek pitné vody, díky čemuž v řadě kempů a podobných míst zkrátka chybí. Místo toho je využívána přefiltrovaná mořská slaná voda. Koncentrace soli sice není tak silná jako v samotném moři, že to ale není voda z kohoutku, jakou všichni dobře známe, poznáte téměř okamžitě. Sprchování slanou vodou se dá ještě nějak přežít, ke spotřebě si ale určitě před cestou nezapomeňte nakoupit zásoby balené pitné vody.
A přece by to nebylo správné zakončení dne bez dobrého jídla. Čas konečně otestovat náš nový vařič a kuchařské schopnosti! I přesto, že jsme nakonec skončili u pouhé instantní hrachové polévky, dobrý pocit z prvního uvařeného jídla nám to už zkrátka vzít nemohlo.
Po večeři jsme dnešní den zakončili několika hrami Prší a pomalu se vydali ke spánku. Zítra vyrážíme dále na jih vstříc dalšímu dobrodružství!
Dobrou noc!
Navštíveno: Červen/Červenec 2022
