Z první letošní cesty napříč Srbskem plné překvapení i šoků jsme se úspěšně vrátili, a tak nastal čas začít plánovat některou z dalších cest. Jako každou zimu, internet byl plný letenek za ceny nižší než oběd v McDonaldu, rozhodování tak bylo více než těžké. Některý z pobaltských států? Nebo někam do tepla? Ani tak, ani tak. Nakonec padla volba na zemi, která se tropickou destinací ani pobaltským státem zdaleka nazvat nedá. A tak začala naše další cesta, tentokrát do irského Dublinu.

Neděle, 30.1.2022

Jak už jste se pravděpodobně dočetli v předchozím díle, včerejší den jsme zakončili v penzionu Mulgrave lodge na jižním okraji Dublinu, ve čtvrti Dún Laoghaire. Na svoji cenovou kategorii zde nebylo prakticky co vytknout. Snad kromě jedné koupelny (vč. WC) pro všechny hosty.

Po dlouhé, ničím nerušené noci ale přišel čas vydat se dále. A kam? To se dozvíte už za několik okamžiků…

Po odchodu z našeho dnešního noclehu jsme se vydali směrem přímo ke vlakovému nádraží. Po cestě jsme samozřejmě ale nemohli vynechat několik zajímavých míst. Jedním z nich byla budova, která by se dala vzdáleně nazvat radnicí. Přesný účel se mi dohledat nepodařilo, nicméně alespoň podle několika málo dohledatelných informací by zde mělo sídlit vedení čtvrti Dún Laoghaire – Rathdown.

Odtud jsme se vydali kolem hotelu “Royal Marine Hotel”, před kterým se nachází malý, klidný park navázaný na areál národního námořního muzea. Samotné muzeum bylo v době naší návštěvy zavřeno, několik zajímavostí je ale vystaveno i před muzeem ve veřejně dostupné části.

Pokud byste se do muzea někdy chtěli vydat, otevřené je každý den od 11 do 17 hodin. Vstupenka pro dospělé vyjde na částku 6 €, pro děti polovinu, tedy 3 €. Na rozdíl od například barcelonského námořního muzea, kterému konkrétní zaměření spíše chybí, to dublinské je zaměřeno více na irskou historii. Narazit zde můžete například na dříve používané světlo z majáku Baily (kam se dnes také vydáme), nebo třeba zdokumentovanou historii některých lodí.

Na železniční stanici Dun Laoghaire zastavují pouze příměstské vlaky DART (Dublin Area Rapid Transit). Soupravy připomínají spíše metro, v praxi se ale jedná o klasické příměstské vlaky, které můžeme znát i z okolí větších měst u nás. Spojují město Greystones s poloostrovem (a zároveň městečkem) Howth.

A právě tam už za několik okamžiků vyrážíme.

Jízdenky je možno zakoupit v automatech na zastávce, jednosměrná jízdenka vyjde na částku 4.9 €. Zaplatit je možné jak hotově, tak i platební kartou. Jízdenku je třeba vložit do turniketu před vstupem na nástupiště. Jízdenka zajede do turniketu, následně vyjede na jeho horní straně. Nezapomeňte si ji opět vzít! Na některých stanicích je jízdenka totiž potřebná i k opuštění stanice.

Po přibližně 30 minutách cesty jsme dorazili na konečnou zastávku, do přístavního městečka Howth. Najdete zde nespočet restaurací zaměřených především na ryby a nejrůznější mořské plody, několik obchodu s čerstvými rybami či tržiště s mnoha stánky s jídlem i suvenýry. Pokud ale patříte spíše mezi milovníky výhledů a přírody, než jídla a suvenýrů, na samotné městečko více než půl hodiny potřebovat nebudete. To nejlepší se totiž nachází ještě o kousek dále…

Pokud je v městečku místo, které byste měli v každém případě navštívit, je jím jednoznačně přístaviště, odkud mimo krásných výhledů na lodě s městečkem v pozadí lze zahlédnout i dva neobydlené ostrovy s hrady – Ireland’s eye a Lambay island, na které mimo jiné právě z místního přístaviště můžete vydat vyhlídkovou lodí. Cesta kolem ostrova Island’s eye vyjde na částku 20 € a trvá přibližně hodinu.

I přesto, že taková nabídka zněla docela lákavě, my dnešní destinaci měli již zvolenou. Byl jím necelý 5 km vzdálený maják Baily Lighthouse, k němuž vede cesta po pobřeží mezi obrovskými útesy s krásnými výhledy. Alespoň takto nám cestu popsala jedna z našich náhodných spolucestujících v letadle, od které jsme se vlastně dozvěděli o existenci tohoto poloostrova a městečka… Měla pravdu? Je čas to zjistit.

Stačilo několik desítek metrů. Ještě jsme ani neopustili město, a už jsme znali odpověď. S blížícím se okrajem města začalo prudké stoupání, a hned za posledním domem se nám před očima začaly objevovat ty úžasné slibované výhledy. V hlavě jsem si do té doby představoval všelico, realita ale předčila jakoukoli moji představivost. Zkrátka něco, co musíte sami navštívit, abyste si to vůbec dokázali představit.

Celá cesta až do cíle vede přímo mezi útesy na pobřeží. Na to není od věci myslet především v zimních měsících. Kromě zimy zde často narazíte na silný vítr. A když říkám silný vítr, nemám na mysli ledajaký vánek, ale vítr tak silný, že kdekdo měl opravdu velké problémy s udržením se vestoje. Jeho síla je dokonce vidět na videu, kde i jinak téměř dokonalá stabilizace obrazu iPhonu zkrátka nestíhala.

I přes poněkud obtížnější cestu jsme se sice pomalu, ale jistě přiblížili k cíli. Cesta postupně začala klesat a jen o několik okamžiků později se nám před očima naskytl samotný maják se širým mořem v pozadí. O několik desítek metrů vedle se přímo pod několik desítek metrů vysokým útesem nachází i malá pláž. I přesto, že cesta k ní je zkrátka něco šíleného, minimálně v letních měsících to musí být místo doslova jako z pohádky. Pohled to byl tak úžasný, že na samotný původní cíl cesty jsem vlastně zcela zapomněl. No co, fotku třeba příště…

Od majáku jsme se vydali po kratší, ale už méně zajímavé cestě přímo do centra městečka. Nedaleko majáku se nachází také parkoviště a stánek s občerstvením, kde mají mimo jiné zcela úžasnou kávu. Nebo to bylo jen tou náročnou cestou, to už se ale asi zkrátka nedozvíme. Stejně tak si zde můžete koupit čaj, studené nápoje i něco k snědku.

Howth
St. Mary's Abbey

Po několika dalších kilometrech jsme dorazili zpět do městečka Howth. Než jsme se ale vydali zpět na cestu do centra Dublinu, zamířili jsme na místní tržiště, o kterém všichni tak básnili. Místo by se tržištěm pravděpodobně nazvat dalo, taková typická atmosféra, kterou jsem na podobných místech už několikrát mohl zažít, se zde ale zkrátka nekonala. Většina stánků byly pouze fastfoody, zbytek doplnily obchody se suvenýry. Několik obchodů sice nabízelo i něco “tradičnějšího” jako nejrůznější (údajně) ručně tvořené výrobky a podobně, i přesto tomuto místu zkrátka něco chybí…

Po poměrně velkém zklamání na místním tržišti a s nadcházejícím večerem jsme se opět vydali vlakem zpět do centra Dublinu, užít si konečně trochu místní atmosféry a večer zakončit v některém z barů ve vyhlášené čtvrti Temple bar. Předtím ale přišla na řadu krátká procházka večerním městem. 

Vlak nás dopravil na železniční stanici Connolly, která patří mezi nejdůležitější dopravní uzly v Dublinu. Právě odtud odjíždí nejen příměstské vlaky DART, ale také řada dálkových spojů do celého Irska. Nádraží leží necelých 400 m od řeky Liffey, která protíná samotné centrum Dublinu, a ke které mimo jiné právě míříme. Trvalo to jen několik minut, a my kromě řeky narazili také na zajímavý most Samuella Becketta, pojmenovaném po irském nositeli Nobelovy ceny za literaturu Samuelovi Beckettovi. 

Samuel Beckett Bridge

Samotný tvar mostu znázorňuje harfu, která patří mezi nejznámější symboly Irska. I proto právě nejrůznější znázornění harfy nenajdeme pouze na tomto mostě, ale téměř v každé ulici Dublinu, ve valné většině v podobě loga irského piva Guinness. Stejně tak je harfa i součástí loga irské letecké společnosti Ryanair, na jejíž letadla lze narazit na téměř každém evropském letišti, včetně těch českých.

The Custom House

Poté už jsme vkročili do toho největšího centra Dublinu. Den se ke konci ale ještě stále neblížil, ulici Temple bar jsme tak zatím ve vlastním zájmu zkrátka obešli. Některé okolní úzké uličky doprovázené barevnými světly ale byly ve tmě tak úžasné, že na jejich popis ani slova nestačí. Úžasně osvětlené nebyly pouze zapadlé uličky v centru, ale například také městská radnice, klasicistní budova pocházející z 19. století, původně postavena pro královskou burzu, která dnes funguje jako sídlo městské rady.

Jako doma...
Plány jasně stanoveny!

Hlavním dnešním cílem, alespoň z pohledu památek, byla ale jednoznačně katedrála svatého Patrika. Otevírací dobu jsme sice o několik hodin minuli, o to úžasnější ale byl pohled zvenku. Obrovská osvětlená katedrála pouze s oblohou s oblaky na pozadí.  Katedrála pochází ze 12. století a i dnes je vůbec největším kostelem v Irsku. Patří irské anglikánské církvi, a to i přesto, že většina obyvatel Dublinu jsou katolíci.

Poté ale přišla konečně řada na hlavní cíl dnešního dne. Zamířili jsme zpět do čtvrti Temple bar, tentokrát ale přímo do hlavní ulice, kterou jsme předtím úmyslně vynechali, ať je ten moment překvapení ještě o něco větší. Celá ulice opravdu i v pozdní nedělní večer žila, jak málokteré jiné místo. Samozřejmě, že prvním nápadem bylo zamířit do té největší legendy, The Temple bar pub. S tím, že to naše peněženky značně odlehčí jsme tak nějak počítali, s frontami lidí až na ulici ale opravdu ne. A tak jsme vyrazili o dům dále najít podnik, který možná nebude tak “prestižní”, ale místní atmosféru si tam alespoň budeme moci vychutnat.

Jen o několik desítek metrů dále jsme takový podnik opravdu našli. Byl jím Quays Bar, zkrátka další z nespočetného množství barů a hospod ve čtvrti. I přesto, že předchozí věta pravděpodobně příliš lákavě nezněla, lepší místo jsme si vybrat snad ani nemohli. Živá hudba, dobré pivo a skvělí lidé. Mimochodem právě tento bar byl také místem, kde jsem poprvé v životě nechal obsluze 100% dýško. To o mém názoru na tento podnik vypovídá snad více než dostatečně.

Zasloužená odměna...
...a živá hudba.

Nakonec jsme v baru strávili celý zbytek večera. Pak už nezbývalo nic jiného, než se lehce posilněni dokymácet do asi 250 m vzdáleného místa dnešního noclehu.

Tím byl poněkud pochybně vypadající Apache hostel, který byl zkrátka tou nejlevnější možností, která byla v Dublinu k sehnání. A na rozdíl od včerejšího téměř dokonalého ubytování, zde byla ta cena opravdu hodně vidět. Pokud ale sháníte co nejlevnější místo k přespání na jednu noc, možná tento hostel díky kombinaci nízké ceny a umístění v úplném centru města bude tou ideální volbou.

Za své peníze ale dostanete opravdu miniaturní pokoj s patrovou postelí a jednou židlí. Koupelna je samozřejmě sdílená. Stejně tak nečekejte žádnou zázračnou čistotu, a díky umístění v nejrušnější části města ani klid. Po dnešním náročném dnu jsme ale byli rádi i za to málo, co tento hostel nabídne. Na konec ani ta postel tak nepohodlná nebyla…

Dobrou noc!

Pondělí, 31.1.2022

Dobré ráno. Je pondělí, poslední lednový den a zároveň i poslední den naší cesty. Na dnešek jsme už naplánovali pouze krátkou procházku v centru Dublinu a cestu na letiště. Ulice, které byly ještě před několika hodinami k prasknutí, pěly prázdnotou. Z celého centra města najednou působila zcela odlišná atmosféra.

Po rychlé snídani jsme si ještě jednou prošli čtvrť Temple bar a poté zamířili směrem k ulici O’Connell street, kde naše cesta před dvěma dny začala. Právě odtud totiž odjíždí autobusy linky 16 směřující na letiště. Ještě naposledy jsme načerpali trochu místní atmosféry, pak už nám nezbývalo nic jiného, než se vydat na cestu vstříc domovu. Jízdenka vyšla na částku 3.3 €, opět s platbou u řidiče a pouze v hotovosti.

Po příjezdu na letiště už následovala pouze klasická rutina. Bezpečnostní kontrola, fronty, fronty, nákupy, fronty a čekání. Kolem druhé hodiny odpoledne jsme na konec nastoupili do opožděného letu společnosti Ryanair směřujícího zpět domů. Let trval přibližně dvě hodiny, kolem páté hodiny odpoledne jsme tak dosedli na přistávací dráhu pražského letiště a my už opět věděli, že naše další dobrodružství došlo až ke svému konci.

Dublin je jednoznačně krásné město, kde si na své přijdou milovníci památek, přírody i zábavy a nočního života. Pokud se Vám někdy naskytne možnost se sem podívat osobně, určitě ji využijte, litovat v žádném případě nikdy nebudete.

Navštívili jste také někdy Dublin? Podělte se o své zážitky a zkušenosti v komentářích! 😉

Navštíveno: Leden 2022

Napsáno

David Černý

Řídím se taktikou "Prostě tu letenku kup, pak přemýšlej, jestli to byl dobrý nápad."

Dvacetiletý blázen, který je schopný během 10 minut přijít s nápadem, zabalit a vyrazit na cestu přes půl světa (nebo spíše Evropy, zatím).
Také se dost zajímám o elektroniku, jak navrhování obvodů, tak vyrábění nebo opravování. Ani nad auty se neurazím ;)