Z první letošní cesty napříč Srbskem plné překvapení i šoků jsme se úspěšně vrátili, a tak nastal čas začít plánovat některou z dalších cest. Jako každou zimu, internet byl plný letenek za ceny nižší než oběd v McDonaldu, rozhodování tak bylo více než těžké. Některý z pobaltských států? Nebo někam do tepla? Ani tak, ani tak. Nakonec padla volba na zemi, která se tropickou destinací ani pobaltským státem zdaleka nazvat nedá. A tak začala naše další cesta, tentokrát byl cílem irský Dublin.
Sobota, 29.1.2022
I přesto, že téměř výhradně létáme z letiště ve Vídni, tentokrát jsme cestu začali na terminálu 1 pražského letiště, které s Dublinem spojují každý den letecké společnosti Aer Lingus a Ryanair. Pokud jste četli některé z předchozích článků, asi vám bude naše volba jasná. Přibližně o dvě hodiny později jsme se na palubě irského Boeingu vznesli z dráhy pražského letiště vstříc našemu dnešnímu cíli.
Vyrážíme do města!
Letiště je spojeno s městem především autobusy. Kromě několika expresních linek s patřičným příplatkem zajíždí na letiště i běžné městské autobusy linek 16 a 41. My jsme využili linky 16, která zastavuje přímo v samotném centru Dublinu, na ulici O’Connell Street. Cesta trvá přibližně 45 minut a za jízdenku zaplatíte 3,3€. Jízdenky lze zakoupit přímo u řidiče. Platit je třeba v hotovosti, pouze mincemi a přesnou částkou, případný přeplatek se nevrací.
Procházka po centru
Jak jste se už jednou mohli dočíst výše, autobusy z letiště staví mimo jiné na zastávce v ulici O’Connell Street, jen několik metrů od jedné z dominant Dublinu, tzv. Dublinské jehly (Spire of Dublin). Jedná se o 121 metrů vysoký kužel ležící na místě původního památníku admirála Nelsona.
Pomník byl navržen jako součást rekonstrukce O’Connell Street v roce 1999. Hlavní bulvár irské metropole zažíval úpadek přibližně od roku 1970. Veřejnost kritizovala zejména přemíru fast foodů a zničení památníku admirála Nelsona, jež mají na svědomí členové IRA.
V roce 1990 byla zahájena revitalizace bulváru. Vyvrcholením této revitalizace bylo právě vztyčení náhrady za Nelsonův památník. První část konstrukce byla instalována 18. prosince 2002. Dalších 20 m bylo přidáno 21. ledna 2003.
Dublinskou jehlu navrhlo studio Ian Richie Architects. U základů má průměr 3 metry a postupně se zužuje, aby měl na vrcholu průměr pouhých 15 cm. Celá konstrukce váží 126 tun a při silném větru se vrcholek vychyluje až o metr a půl.
Zdroj: Wikipedia
Plán pro dnešek byl už od začátku daný. Ze samotného centra města zamířit pěšky na jeho přibližně 12km vzdálené jihovýchodní předměstí, kde leželo naše dnešní ubytování. A po cestě navštívit řadu zajímavých míst. Těch, která jsme měli předem vyhlídnutá, ale také těch, o kterých málokterý turista může tušit.
Čas na nákupy...
Ale ještě před tím, než jsme se vydali do nám zcela neznámých ulic Dublinu, nastal čas načerpat trochu energie na cestu. Hned na ulici O’Connell street navazuje další z ulic, Henry street. Právě v této ulici najdete desítky obchodů s nejrůznějším sortimentem, kromě toho navíc také několik obchodních domů. Času ale nebylo nazbyt, zamířili jsme tedy pouze na rychlé jídlo do všem dobře známého KFC. I přesto, že se jedná o zcela stejný podnik jako u nás, nabídka irského KFC se od našeho dosti liší.
Jen o několik pater níže ve stejné budově se nachází Tesco. Nějaká ta svačina na cestu se přece hodí vždy… Co by ale mohlo někoho zarazit je odlišnost i zcela obyčejných obchodů, jako třeba zmíněné Tesco. Například pečivo, jak známe u nás zde vůbec nenajdete. Každý kousek pečiva, i obyčejné housky a bagety se prodávají pouze zabalené. A pak, že se dělá vše pro šetření přírody…
Ulice plná barů!
Po obědě a nákupu zásob na cestu jsme se konečně vydali směrem k našemu dnešnímu cíli. Překonali jsme historický most O’Connell Bridge přes řeku Liffey a po jejím břehu zamířili k té nejlegendárnější ulici v celém Dublinu, kterou je samozřejmě Temple Bar (Temple Bar je opravdu pouze název ulice, nikoli baru či hospody).
Právě zde se nachází desítky nejrůznějších rychlých občerstvení, restaurací a barů, od obyčejného McDonaldu až po ten pravděpodobně nejznámější bar na světě, The Temple Bar Pub.
Musím říci, že pouze procházet kolem bylo opravdu velmi těžké. Hned na začátku cesty jsme si totiž řekli, že dnešní den bude bez alkoholu. O zítřku se ale nikdo nezmínil, a tak se jeden ze zdejších barů stal hlavním dějištěm dalšího večera. O tom ale raději až v příštím díle…
Čas na památky...
Po překonání pravděpodobně nejtěžší části cesty jsme zamířili také k nějakým těm památkám. První, nedaleko vzdálenou byl kostel sv. Ondřeje pocházející z roku 1665. Roku 1793 byl přestavěn, v roce 1860 ale vyhořel, až poté byl přestavěn do dnešní podoby. V dnešní době se jako kostel ale již nevyužívá. Nejprve sloužil jako turistická kancelář, od roku 2014 je uzavřený.
Jen o něco dále, stále mezi řadou barů, obchodů a kancelářských budov se nachází další z dublinských kostelů, kterým je kostel Sv. Terezy, pocházející z konce 18. století patřící řádu karmelitánů. Oproti klasickým kostelům je tento zajímavě zakomponován přímo do městské výstavby mezi klasickými domy. Už z pohledu architektury stojí kostel za vidění, pokud byste ale chtěli ještě něco víc, kostel je známý také svým sborem, který vystupuje každou neděli v 11:00 během mše.
Pokud dostanete náladu na chvíli odpočinku od neustálého městského ruchu, zamířit můžete do nedalekého parku “St. Stephen’s Green”. Najdete zde řadu jezírek, altánků, záhonů s tulipány a soch. Mezi ně můžeme zařadit i památník více než milionu obětem velkého hladomoru, který je tak jednoznačně nezapomenutelným smutným okamžikem irské historie.
Vzhůru k novému domovu...
Po návštěvě parku a památníku se už pomalu, ale jistě začalo stmívat, a my se pomalu vydali z centra Dublinu směrem k našemu noclehu, vzdálenému stále více než 10km. Asi je čas si trochu pospíšit… I tak jsme si ale nemohli odpustit po cestě několik odboček. Zkrátka tam, kde se nám to zrovna líbilo. A tak jsme vlastně úplnou náhodou našli další ze zajímavých dublinských památek. Na jakémsi sídlišti mezi obyčejnými domy. Kostel Sv. Marie stojící v ulici Haddington Road a pochází z první poloviny 19. století.
Že je Dublin město doslova plné barů a hospod je zřejmé téměř na každém kroku…
Mezi zajímavá místa se nemusí řadit jen památky. Po cestě jsme narazili například na zajímavě vypadající hotel Clayton. Když říkám hotel, myslím spíše téměř palác. I když se to nemusí na první pohled zdát uvěřitelné, dvoulůžkový pokoj se dá sehnat i za 3000Kč na osobu a noc. Tak třeba někdy příště…
S blížícím se dnešním cílem jsme se mimo jiné přibližovali i k pobřeží. A tak se pomalu začaly naskýtat úžasné pohledy na samotný záliv, přístav, ale i nedaleký poloostrov Howth, kam mimochodem už zítra vyrážíme.
Na předměstí Dublinu...
Poslední ze zajímavých památek, na kterou jsme po cestě neplánovaně narazili byl kostel “Church of Ireland” (kostel Irska?) ležící ve čtvrti Monkstown. Pochází z roku 1668. Do podoby, v jaké ho můžeme vidět v dnešní době se dostal ale až o dlouhou dobu později, a to kolem roku 1830.
Kostel určitě může zaujmout především po stránce vzhledu, na střeše i samotné věži můžete vidět jakési “hradby”. Že by víceúčelová stavba? 😂
Ještě, než jsme zamířili do samotného finále dnešního dne, zamířili jsme do místního supermarketu nakoupit něco drobného k jídlu a pití. Kromě nespočetného množství místních piv, whiskey a dalšího alkoholu jsme ale narazili na něco, co bychom ve zcela náhodném obchodu na předměstí Dublinu opravdu nečekali. Fotka mluví za vše. Ale protože české pivo doma seženeme doslova na každém rohu, raději jsme zvolili místní “legendu”, kterou je bezpochyby pivo Guinness. Pokud se řadíte mezi milovníky piva, Guinness na vašem seznamu k vyzkoušení určitě nesmí chybět.
Poslední dnešní zastávkou již nedaleko našeho dnešního noclehu byl přístav Dun Laoghaire. Pokud máte dostatek času, doporučuji se vydat po molu až k majáku, odkud se může naskytnout úžasný výhled až na nedaleký poloostrov Howth. Vzdálený je asi kilometr od pobřeží. My jsme vzhledem k aktuálnímu času a neuvěřitelné zimě vyrazili pouze kousek od pobřeží. I tak byl ale výhled na osvětlené město zkrátka úžasný.
Ubytování
A protože už nastala doba, kdy má většina běžných podniků zavřeno, na konec jsme zamířili do všemi oblíbeného McDonaldu pro něco na zub. Wrap a kávu máme, čas pokračovat! Tedy… najít místo našeho noclehu. S pomocí Google map to zabralo jen několik minut, než jsme stáli před Mulgrave Lodge, neboli naším novým domovem pro několik dalších hodin. Majitel ubytování uložil náš klíč do zamykatelné skříňky, na nás bylo pouze najít ty správné dveře a zadat kód ze zprávy u rezervace. Díky tomu je možno dorazit v jakoukoli denní i noční dobu.
I přesto, že mnoho recenzí tvrdí opačnou zkušenost, náš pokoj byl čistý a v poměrně dobrém stavu. Vybavení samozřejmě nebylo nijak rozsáhlé, pouze dvě postele, umyvadlo, stolek a TV. Jako příjemný bonus ale také rychlovarná konvice a výběr několika druhů čajů a kávy. Postel byla taktéž velmi pohodlná. Velkým mínusem ale byla koupelna. Sice byla čistá a nic důležitého v ní nechybělo, pro všechny hosty (5-6 obsazených pokojů) ale byla pouze jedna, a to včetně WC. Dostat se do sprchy nebo na toaletu byl tedy večer i ráno téměř nadlidský úkol.
I bitvu o místo v koupelně jsme ale nakonec překonali. Pak už následoval pouze krátký relax s trochou jídla a (samozřejmě) irského piva. A tak vypadal náš první den v Dublinu.
Dobrou noc!
Navštíveno: Leden 2022
