Navštíveno: Září 2021

Konec prázdnin se už pomalu, ale jistě blížil, touha po nových zážitcích ale stále nevymizela. A tak přišel nápad zakončit léto ještě jedním, pořádným výletem. S lidmi, které neznám na místo o kterém vlastně nic nevím a ubytováním v hotelu, který ve finále vlastně ani neexistoval. Jak to celé dopadlo? Vrátili jsme se všichni společně? Nezavřeli nás? A neokradli? Je čas si o tom popovídat!

Den 4: Čtvrtek, 9.9.2021

První ráno na Santorini. Tedy.. spíše už dopoledne. A kam vedla naše cesta jako první? Pokud jste četli předchozí díl, trochu už asi můžete tušit. Ano, správně! Je to pekařství Boulangerie vzdálené jen několik minut chůze od našeho hotelu. Wrap s kuřecím masem, cappuccino, baklava a ovocné smoothie k tomu, ideální snídaně. Vlastně tedy i oběd. Jelikož jsme po včerejší noční koupačce usínali asi ve 2 hodiny v noci, dnes jsme byli lehce ve skluzu už od rána. Ale co už… Po snídani/obědu jsme se ale konečně vydali dále, a to opět na místní pláž, která tentokrát ale byla už podstatně rušnější. Dál to asi znáte, klasická koupačka v moři. Pokud se sem ale rozhodnete vydat také, neudělejte stejnou chybu jako my, a vezměte si sebou žabky či nějakou podobnou obuv. Kombinace čtyřicetistupňového vedra a černého písku je zárukou kompletně spálených chodidel během několika metrů chůze… Pokud patříte mezi milovníky moře a pláží, věřte, že tato zdaleka není poslední, jak už brzy sami uvidíte.

"Centrum" vesnice Perissa
Slavná pláž s černým pískem

Na pláži jsme nakonec strávili celý zbytek dopoledne a ještě nějakou hodinu navíc. Pláž a moře jsou jako droga, věřte mi. Naše závislost ale ještě nebyla tak silná, a přemohli jsme se k návštěvě také něčeho dalšího. Přímo na “návsi” Perissy se kromě řady obchodů, restaurací, hotelů a půjčoven motorek nachází kostel Svatého kříže.

Kostel pochází z roku 1840, v roce 1956 byl poškozen během zemětřesení a poté znovu opraven. Během oprav byly nalezeny také základy dvou bazilik, na kterých je dnešní kostel postaven. Ze samotných bazilik se do dneška ale už nic nedochovalo.

Ναός Τιμίου Σταυρού / Kostel "Svatého kříže"

A protože jsme po cestě do hotelu potřebovali ještě rychle uschnout, cestu jsme si trochu prodloužili a vydali se na kratší obhlídku samotné vesnice. I přesto, že rozdíly zde nejsou tak velké, jako v Athénách, stále se dá o Řecku říci, že je to zkrátka země kontrastů. Kolem hlavních ulic najdeme nespočet barů, hotelů a dalších podniků, o několik desítek metrů už se ale jedná o klidnou vesnici s typickými stavbami, se kterými se můžeme setkat napříč celým ostrovem a také na řadě dalších. O několik dalších desítek metrů ale krásná vesnice končí. Našli jsme zde například ohradu s koňmi kombinovanou s čímsi, co by téměř každý nazval skládkou. Myslím si, že pro představu to více než stačí.

Typické stavby napříč celým ostrovem

Pokud jste je v moři už někdy koupali, pravděpodobně víte, že po slané vodě vám na kůži zůstane takový “kousavý” pocit. Můžete to zkrátka zkusit vydržet, vysprchovat se, nebo zvolit třetí možnost, na kterou padla volba samozřejmě i v našem případě. Dostali jsme zdarma hotel z bazénem, byl by přece hřích to alespoň na chvíli nevyzkoušet. Jak se později ukázalo, chvíle to zdaleka, ale opravdu zdaleka nebyla.

Padla třetí hodina odpoledne. Nejvyšší čas konečně vyrazit do dnešního cíle, městečka Oia na severní části ostrova. A co vlastně tady? Právě Oia patří mezi místa s nejhezčími západy slunce na světě. A něco takového si přece nemůžeme nechat jen tak ujít. A vy byste také neměli.

Z Perissy je nutné opět využít autobusu směřujícího do hlavního města Firy, odtud druhý autobus, který už pokračuje až do cíle. Jízdenka z Perissy do Firy vyjde na částku 2.4€ na osobu, z Firy do Oie poté na 1.6€. Celá cesta včetně přestupu se dá při troše štestí stihnout do hodiny, pokud stihnete navazující autobus.

Během cesty se nezapomeňte dívat z okna...
Klasický zmatek na autobusovém nádraží...

Autobusová zastávka v obci Oia leží na místě, které by se opět dalo nazvat jako “náves” a parkoviště. Oficiálně je místo ale nazváno poněkud honosněji jako autobusové nádraží. Po zkušenosti s autobusovým nádražím v hlavním městě by se tomu ale vlastně dalo i docela věřit.

Oia je další z tradičních vesnic na Santorini, které se s pojmem “vesnice”, jak známe u nás, nemůže vůbec porovnávat. Desítky téměř identických domků na prudkých svazích, mezi kterými se proplétají uličky tak úzké, že někdy mají i dva lidé problém se vyhnout. A to vše doplněné desítkami, možná stovkami obchodů, restaurací a směrovek k hotelům a dalším podobným ubytováním. Na řadu míst je velmi jednoduché se dostat, i když se pravděpodobně jedná o soukromé pozemky. Průměrná zeď zde má na výšku asi 20cm, jednoduše ji tedy můžete zkrátka překročit… Takovým případem byla například zcela náhodně umístěná “ohrádka” se dvěma lehátky a zcela dokonalým výhledem na moře a okolní ostrovy.

S blížícím se večerem jsme se vydali na obhlídku města najít ideální místo na pozorování “vrcholu” celého dne. Především v severní části obce najdete řadu míst se skvělým výhledem a menším počtem ostatních lidí. Nakonec jsme ale došli k rozhodnutí, jako většina ostatních. Vyrážíme na to nejoblíbenější místo.

Castle of Oia, Agios Nikolaos Castle

Pokud chcete mít ten nejlepší výhled na zapadající slunce, zaberte si místo s dobrým výhledem s dostatečným předstihem. Později je totiž zcela každé místo beznadějně zabrané. Mezi ta nejlepší patří jednoznačně již zmíněný “Castle of Oia”. Kromě úžasného výhledu se zde prakticky každý den setkáte i s hudebním doprovodem, který celkovou atmosféru místa posouvá ještě o několik řádu výše. Takový okamžik je jako dělaný na jedno velké životní rozhodnutí. Žádosti o ruku. Ve chvíli, kdy padlo jednoznačné ANO,  okamžitě ozval potlesk od všech přihlížejících, téměř okamžitě se ale rozšířil téměř po celém pobřeží. Mezi stovky, spíše tisíce lidí. Nutno říci, že v tu chvíli některým přihlížejícím opravdu i ukápla slza. Pokud máte tedy také v plánu něco podobného, už víte kam se svoji drahou polovičkou zamířit. 😉

Castle of Oia, Agios Nikolaos Castle

Poté jsme se ale všichni mohli vrátit k hlavnímu cíli večera. Jeden z nejkrásnějších západů slunce na světě. Někteří si možná mohou říci, že hezký západ slunce mohou vidět i na kopci za domem. Něco takového ale musíte zkrátka vidět a zažít na vlastní oči, ten pohled je zkrátka nepopsatelný. Nejen slovy, ale i fotkami.

Ani západem slunce to ale nekončí. I když se řada míst okamžitě začne vyprazdňovat, na místě s dobrým výhledem ještě chvíli zůstaňte. Po setmění se nám totiž naskytne další úžasný pohled na celé osvětlené (nejen) pobřeží.

I přesto, že se i tady najde několik míst, kam už jen kvůli pocitu za tmy vkročit spíše nechcete, Oia je přesně tím místem, které po setmění dostane teprve tu pravou atmosféru. Úzké osvětlené uličky opět doprovázené řadou obchůdků a restaurací, nyní doplněné i o několik “pouličních umělců”. Za alespoň rychlou návštěvu určitě stojí také kostel Panagia Platsani.

Kostel Panagia Platsani

Kolem deváté hodiny večer jsme se vydali zpět vstříc našemu “domovu”, opět nejprve autobusem do hlavního města, Firy. A aby to nebylo tak jednoduché, prodej jízdenek tentokrát opět fungoval úplně jinak. Jízdenky prodával “průvodčí” přímo v řadě na zastávce, tentýž člověk je o několik minut později u autobusu kontroloval. Proč ale prodávat jízdenky až při nástupu, když se dá způsobit zmatek a zbytečná práce navíc, že ano…

Přestup na další autobus zpět do Perissy vyšel opravdu na sekundy přesně. Alespoň nemusíme postávat někde na ulici… A opět k našim oblíbeným jízdenkám. A jak už téměř každému dojde, vše bylo opět jinak, než při předchozích cestách. Tentokrát jízdenky prodával “průvodčí” až během cesty. Po necelé půlhodině cesty (včetně přestupu) jsme dorazili zpět do Perissy. A protože se rozpočet na cestu začínal pomalu, ale jistě tenčit, dnešní večeře už snad ani nemohla být více lowcostová. Suchý chléb a plátkový sýr z náhodného obchodu u silnice. Co více si přát…

Už zítra nás ale čeká to největší dobrodružství z celého výletu, je tedy nejvyšší čas se vydat ke spánku.

Dobrou noc!

Napsáno

David Černý

Řídím se taktikou "Prostě tu letenku kup, pak přemýšlej, jestli to byl dobrý nápad."

Dvacetiletý blázen, který je schopný během 10 minut přijít s nápadem, zabalit a vyrazit na cestu přes půl světa (nebo spíše Evropy, zatím).
Také se dost zajímám o elektroniku, jak navrhování obvodů, tak vyrábění nebo opravování. Ani nad auty se neurazím ;)