Navštíveno: Září 2021
Konec prázdnin se už pomalu, ale jistě blížil, touha po nových zážitcích ale stále nevymizela. A tak přišel nápad zakončit léto ještě jedním, pořádným výletem. S lidmi, které neznám na místo o kterém vlastně nic nevím a ubytováním v hotelu, který ve finále vlastně ani neexistoval. Jak to celé dopadlo? Vrátili jsme se všichni společně? Nezavřeli nás? A neokradli? Je čas si o tom popovídat!
Den 6: Sobota, 11.9.2021
Sobota, poslední den v ráji. Několik posledních chvil v hotelu jsme se rozhodli strávit v bazénu. Obsluha nás zde laskavě nechala i po checkoutu, nakonec se “půlhodina relaxu” ale trochu protáhla. Jako ve většině hotelů, i zde je odhlášení do 11:00. Od bazénu jsme odcházely o více než čtyři hodiny později. Ale co už…
Z hotelu jsme zamířili rovnou na autobus směřující do hlavního města, Firy, kde jsme chtěli strávit ještě poslední hodiny na Santorini. Že cesta autobusem fungovala opět zcela jinak není snad ani třeba opakovat. Tentokrát se jízdenky platily až při výstupu…
Ve městě jsme si opět prošli několik uliček v části, kterou jsme ještě nenavštívili. Co dodat, úžasné místo plné skvělých výhledů téměř na každém kroku. Na konec jsme se vydali do podniku “V Lounge Cafe & Cocktail Bar”. Když poslední káva na Santorini, tak opravdu nezapomenutelná. Kde jinde si můžete popíjet kávu s takovýmto výhledem?
Pokud patříte mezi opravdu zaryté lowcostové cestovatele, tomuto podniku se raději obloukem vyhněte. Za jeden šálek cappuccina není problém zaplatit i kolem 200Kč. Na druhou stranu, s ohledem na umístění a výhled bych očekával i více.
Pomalu, ale jistě se přiblížila ta nejtěžší část. Již tradičně se před námi naskytnul další s úchvatných západů slunce, přitom jsme ale věděli, že zítra už takový výhled před očima mít zkrátka nebudeme. Co si budeme povídat, nebylo to lehké loučení.
Po posledním západu slunce jsme se vydali na autobus směrem na letiště. Většinou na letiště jezdím rád, tentokrát se mi opravdu, ale opravdu to toho autobusu nastoupit zkrátka nechtělo. Po chvíli přemlouvání a 20 minutách cesty jsme ale už stáli před terminálem.
Letiště je opravdu malé a nápor cestujících často zkrátka nezvládá. Neobvyklé nejsou ani fronty lidí čekajících na bezpečnostní kontrolu až ven před terminál. Pokud se sem někdy vydáte, počítejte s tím, a nechte si dostatek času před odletem.
Ve večerních hodinách jsme se vydali letadlem společnosti Wizzair do Vídně. Let byl zcela hladký, ale s únavou po celém týdnu cestování až úporný.
Mimochodem, letadlo nasazené na náš spoj bylo zcela nové (v provozu necelý měsíc) a opravdu, ale opravdu tiché.
Ve Vídni jsme přistáli přibližně s hodinovým zpožděním. A co to znamenalo? Ujely nám všechny autobusy směřující zpět do Brna. Výlet jsme si tak ještě o jednu noc prodloužili. Nutno říct, že dnešní ubytování bylo opravdu hodně odlišné od těch předchozích. Náš hotel byl Gate F37 na Vídeňském letišti… To jsou ale věci, se kterými zkrátka při cestách letadlem musíte počítat. Z letiště jsme se vydali až ráno, a to na první spoj Regiojetu směřující do Brna a Prahy. Po necelých dvou hodinách nás přivítalo staré známé brněnské nádraží a my věděli, že tento týden plný nezapomenutelných zážitků se opravdu dostal na svůj konec.
Navštívili jsme ty nejhorší čtvrti Athén i letoviska s cenami více než 100000Kč za jednu noc, zažili úžasné výhledy na moře, města i nejkrásnější západy slunce na světě, viděli ty nejznámější památky i místa, kam málokterý turista vkročí, projeli celý ostrov na čtyřkolkách, ochutnali nejlevnější jídlo i nejdražší kávu, potkali řadu skvělých lidí a zažili řadu dalších momentů, na které jen těžko někdy zapomeneme. Pokud se Vám někdy naskytne i maličká příležitost se vydat právě na Santorini (a celkově do Řecka), ani sekundu neváhejte. Je to zkrátka něco, co člověk jednou za život musí zažít.
Navštívili jste někdy Řecko? Podělte se o Vaše zážitky v komentářích! 😉
