Tento článek vám zabere přibližně 6 Min.

Začalo to klasickým večerem, kdy jsem si před spaním prohlížel různé zajímavé cíle, a samozřejmě i levné letenky. Když se objevila více než lákavá nabídka letenek do Budapešti, hned následovalo několik zpráv přátelům a bylo rozhodnuto. I když na celý výlet, včetně cest bylo jen něco přes 24 hodin, stálo to za to.

Vyrážíme!

Plánovaný odlet byl ve 12:25, což znamenalo dostatek času na probuzení se a dostání se na pražské letiště, to se nakonec úspěšně povedlo. V Praze většinou probíhá vše rychle, s trochou štěstí by se dal let stihnout, i kdybyste dorazili na letiště 30min před odletem. Poprvé jsem také zaznamenal, že na letišti opravdu kontrolují rozměry zavazadel. S lowcosty létáme často, nikdy jsem ale nikoho neviděl toto opravdu dodržovat.

Boeing 737-800 (EI-DPW) společnosti Ryanair

Let probíhal zcela bez problémů, minimálně z pohledu cestujících zvyklých na trochu “divočejší” lety. Po 40 minutách házení ze strany na stranu jsme v pořádku dosedli na dráhu letiště Ference Liszta v Budapešťi. Pokud sem cestujete s nízkonákladovkou, počítejte s delší procházkou po letištní ploše, kde je z přenosných zábran a několika přístřešků vybudován prakticky celý terminál pro nás, co chceme za letenky ušetřit každou korunu. Není tak od věci se před výstupem trochu obléci, hlavně v zimě.

Let probíhal zcela bez problémů, minimálně z pohledu cestujících zvyklých na trochu “divočejší” lety. Po 40 minutách házení ze strany na stranu jsme v pořádku dosedli na dráhu letiště Ference Liszta v Budapešťi. Pokud sem cestujete s nízkonákladovkou, počítejte s delší procházkou po letištní ploše, kde je z přenosných zábran a několika přístřešků vybudován prakticky celý terminál pro nás, co chceme za letenky ušetřit každou korunu. Není tak od věci se před výstupem trochu obléci, hlavně v zimě.

Z letiště je možno se dostat MHD autobusy 100E a 200E. Samozřejmě jsme využili levnější možnosti. Tou je linka 200E, na kterou platí narozdíl od 100E klasické jízdenky. Celodenní jízdenka stojí 1650HUF (cca. 125Kč) a je s ní možno cestovat všemi typy městské dopravy, kromě linky 100E na letiště.

Autobusem 200E jsme dojeli až na konečnou zastávku, kde byl jediný cíl. Přestoupit na metro M3 do centra. O to větší překvapení bylo při zjištění, že metro je zavřené. Naštěstí, v Budapešti mysleli na zmatené turisty, takže po celé trase jezdí stejně označené autobusy, jako náhradní doprava. Po úspěšném nastoupení do správné linky, která ale jede na druhou stranu a následném přebíhání ze zastávky na zastávku jsme se dostali konečně do správného me… autobusu, který nás dovezl až na zastávku “Corvin-Negyed M“. Odtud stačilo jen pár kroků k Dunaji.

Szabadsák híd (Most Svobody)

Po několika minutách jsme dorazili k řece, už v té chvíli bylo jasno, že se Budapešť pomalu, ale jistě dostává mezi nejhezčí města, která jsem mohl navštívit. Před námi se vztyčil most “Szabadság híd” (česky Most Svobody) s Gellértovou horou v pozadí.

Nádraží Budapest Keleti
Nádraží Budapest Keleti

Poté, co jsme se chvíli procházeli v okolí tohoto mostu, došli jsme k tomu, že toto prostě musíme vidět za tmy, a tak jsme změnili plány na celý den. Tentokrát jsme využili metra linky M4 směřujícího na vlakové nádraží Budapest Keleti. I samotné nádraží je podle mého názoru úchvatná stavba, která stojí za vidění.

Následující plán byl jednoduchý. Nasednout opět do metra linky M4, které jede prakticky přes celé centrum města, a vystoupit na každé zastávce (proč také chodit, když už máme jízdenku na celý den, hehe).

Z tohoto nápadu ale po chvíli sešlo, a tímto metrem jsme vyrazili na zastávku “Rákoczi tér“. Následoval rychlý přestup na tramvaj č. 6 a výstup na zastávce Oktogon. Pokud máte hlad, a bojíte se komunikovat s lidmi v jakémkoli cizím jazyce, máte zde příležitost využít McDonalds a jejich objednávkové automaty. 😀 My jsme jim zde ale tentokrát (to až o chvíli později) radost neudělali a pokračovali znovu do metra. Tentokrát se jednalo o linku M1, která patří mezi nejstarší linky metra v Evropě. Pro člověka zvyklého na naše poměrně moderní pražské metro je toto opravdu velká změna. Všechny zastávky jsou (nejspíše) v původní podobě, vlaky zde už také zavání historií, podle Wikipedie pochází z roku 1973, od té doby nejspíše bez jakékoli úpravy, u některých kusů možná i opravy. Tímto historickým vláčkem jsme dorazili na zastávku “Hősök tere“, která se nachází pod stejnojmenným náměstím.

Hősök tere / Náměstí Hrdinů
Hősök tere / Náměstí Hrdinů
Dům umění
Dům umění

Jen několik minut chůze odtud se nachází hrad Vajdahunyad, o kterém upřímně nevím vůbec nic, a na který jsme narazili spíše omylem. Na kráse to ale neubírá 😉

Následně pokračovala cesta opět na nádraží Budapest Keleti, které bylo momentálně jediným místem, odkud jede metro M4, a na které jsme se dokázali dostat bez navigace. Odtud jsme vyrazili opět metrem, tentokrát na zastávku Kálvin tér, odkud cesta směřovala opět k Mostu Svobody, tentokrát již za tmy. Byl to opravdu jeden z nejkrásnějších a nezapomenutelných pohledů.

hrad Vajdahunyad
Szabadsák híd (Most Svobody)

Postupně se nám začal čas krátit, a tak jsme po vstřebání zážitků opět pokračovali dále. Tentokrát kolem Géllertových lázní až na Géllertovu horu. Nachází se zde park s velkým množstvím různých cestiček, přes den vypadá krásně, v noci ale na některých místech i trochu strašidelně. Nikdo nás ale po cestě nepřepadl, a tak se nám postupně naskytl další výjimečný pohled od “Szent Gellért-szobor” (Popravdě, ani nevím jak toto přeložit). Strávili jsme zde tolik času, že zbytek míst jsme museli proběhnout už celkem narychlo. Tak jako tak, stálo to za to.

Posledním cílem byl Budínský hrad, který je další nádhernou stavbou v Budapešti. Bohužel, už nebylo více času na projití se i zevnitř, podívali jsme se tedy alespoň z vnějška, udělali pár fotek a vyrazili. Kam jinam, než opět na nádraží Keleti. Po cestě jsme se ještě podívali na most “Erzsébet híd” (na fotce výše), odkud byl opět překrásný výhled na okolí, včetně zmíněného Budínského hradu.

Ze stanice Keleti naše cesta zamířila na poslední zastávku, kterou bylo nádraží Kelenföld, odkud odjíždí autobusy RegioJetu do Prahy. Po necelých sedmi hodinách cesty a několika zastávkách jsme za brzkého rána dorazili na nádraží Florenc v Praze, a tím další cesta plná zážitků skončila.

Nachází se zde ještě mnoho míst, která jsme navštívit nestihli, alespoň ale mám další důvod, proč se sem znovu podívat, což se určitě v nedaleké době znovu stane.

Po tomto stráveném víkendu musím říci, že Budapešť předčila moje očekávání a z měst, která jsem mohl navštívit se dostává jednoznačně k těm nejkrásnějším, která stojí za to vidět.

Napsáno

David Černý

Řídím se taktikou "Prostě tu letenku kup, pak přemýšlej, jestli to byl dobrý nápad."

Dvacetiletý blázen, který je schopný během 10 minut přijít s nápadem, zabalit a vyrazit na cestu přes půl světa (nebo spíše Evropy, zatím).
Také se dost zajímám o elektroniku, jak navrhování obvodů, tak vyrábění nebo opravování. Ani nad auty se neurazím ;)