Tento článek vám zabere přibližně 10 Min.

Navštíveno: Červenec 2021

Cestování nejsou jen nákupy levných letenek a procházení ulic měst. A tak jsme se jednoho dne rozhodli k cestě kolem České Republiky, pouze se třemi auty a třemi stany k tomu.

Den 3

Pondělí

Den třetí. Po klidné noci rušené pouze občasnými zvuky motorek začalo nad Jeseníky svítat. Není čas ztrácet čas! Přesně tuto myšlenku jsme nasadili a vrhli se na balení stanů a úklid. Dnešní cíl? Liberec! Opět ale netušíme, kam nás dnes cesta zavede, a kde budeme vlastně večer spát. No, uvidíme!

Z Loučné nad Desnou jsme vyrazili zpět směrem na jih. Tedy pouze několik kilometrů, k první seriózněji vypadající čerpací stanici. Jak vás asi také napadlo, na parkovišti se na rozdíl od kempů většinou příliš služeb jako koupelna nebo WC nevyskytuje. První takovou byla Benzina obci Velké Losiny. Na natankování asi dobrá, pokud sem ale míříte za účelem jako my, raději popojeďte ještě o kousek dále. Koho ale zajímají záchody u pumpy… raději pokračujeme dále!

Čekal nás asi ten nejvíce turistický cíl po cestě. Dolní Morava a dobře známá zde ležící Stezka v oblacích, někdy také nazývána jako Skywalk. Cesta zabrala přibližně hodinu. V samotné obci lze zdarma zaparkovat na rozlehlých parkovištích, i přes jejich počet a rozměry ale často bývají beznadějně plná, především v turistické sezóně.

Z parkoviště k samotné stezce v oblacích se můžete vydat buď velmi předraženou lanovkou (180Kč za jízdu) nebo se vydat na přibližně 1.5 hodiny a 4km dlouhou cestu pěšky. Cesta je značena od dolní stanice lanovky, přímo od parkoviště je nejjednodušší se vydat “prostě nahoru”, dokud na cestu nenarazíte. Je tu ještě jedna, mnohem kratší cesta, o té ale až později…

Samotná stezka není na rozdíl od stezky na např. Lipně mezi stromy, nýbrž celá vysunutá na kopci. Právě díky tomu zaručuje velmi krásný výhled do široké krajiny. Cestu nahoru díky mírně stoupající lávce s přehledem zvládnou jak lidé staršího věku, tak i rodiny s kočárkem. Před samotným vrcholem se např. nachází zkratka pro děti ze síťového tunelu přímo o patro výš nebo “suchý” tobogán kde si za cenu 50Kč můžete zkrátit cestu dolů a zároveň mít o další zážitek více. 

Na samotném vrcholu se pak kromě již zmíněného dech beroucího výhledu nachází také část ze zpevněné sítě, kde můžete vyzkoušet svojí odvahu a projít se po ní. Zážitek sám o sobě… 

I přes vyšší cenu (320Kč za osobu) se návštěva Skywalk rozhodně vyplatí. Zcela jistě si odtud odnesete zážitek, na který jen tak nezapomenete. A co teprv, když můžete ze samotného vrcholu sledovat například přistávající parašutisty… (viz foto)

Zpět se lze vydat více způsoby. Dolů se můžete dostat opět lanovkou, na zapůjčeném kole z půjčovny u stezky, na bobové dráze, která je mimochodem se svými 3km druhou nejdelší v Evropě, po stejné delší cestě jako směrem nahoru nebo také pěšky, ale mnohem kratší cestou, která se na první pohled nejeví nijak obtížně. Je jí sjezdovka začínající přímo pod stezkou a končící u dolní stanice lanovky. Trasa má sice pouze něco přes kilometr, v žádném případě ale nepočítejte, že ji celou zvládnete pouze po dvou. Obětovat i ruce a vydat se na cestu po čtyřech je alespoň v některých úsecích prakticky nevyhnutelné, jak napoví i fotka.

Po cestě směrem k Liberci, dnešnímu cíli jsme se ale zastavili ještě na jednom, alespoň zajímavě znějícím místě. Magnetický kopec Kačerov. Místo, které popírá fyzikální zákony.

Magnetický kopec Kačerov. Místo, kde se láhve kutálejí do kopce a auta se rozjíždí bez nastartovaného motoru. Alespoň se to říká. Kromě toho je to ale obyčejný kopeček se silnicí, kde se nám auto bez motoru rozjelo jen za podmínky, že jsme ho tlačili. Více asi není třeba dodávat. Se správným umístěním kamery to ale může vypadat docela věrohodně!

Po několika zázracích na magnetickém kopci jsme se vydali dále směrem k Liberci. Po průjezdu Hradcem Králové jsme zastavili u pumpy na krátkou přestávku. Nic zvláštního, říkáte si. Nic zvláštního by to opravdu nebylo, kdyby se pod jedním autem najednou neobjevila louže záhadné tekutiny, která se sice pomalu, ale jistě zvětšovala. Na její původ jsme ale ani po dlouhém zkoumání nepřišli. No co, prostě pojedeme a uvidíme…

Auto se zatím odporoučet nerozhodlo, kilometry ubíhaly a my byli stále blíže k dnešnímu cíli. Už po cestě k Liberci jsme vyzkoušeli štěstí v několika kempech, všechny beznadějně plné. Poslední možností byl jeden poněkud netradiční kemp nebo nocování “na divoko”. To je sice zdarma, ale bez zasloužené vychlazené odměny… Zkusíme tedy štěstí v posledním kempu v okolí.

Naší poslední šancí tedy byl autokemp v Liberci. Když říkám v Liberci, myslím opravdu v Liberci, a to téměř v jeho centru. Poněkud neobvyklé umístění… Bylo již po deváté hodině večer, nikdo stále netušil, zda se najde volné místo, a zda nás zde v tuto dobu vůbec někdo “ubytuje”. Nakonec se ale téměř zázrakem objevila samotná majitelka kempu, která s námi vše rychle vyřídila a zavedla nás na naše místo pro dnešní noc. Následovalo rychlé rozložení stanů a ještě rychlejší sprint k nejbližšímu bankomatu, v občerstvení v kempu totiž nepřijímají platební karty. I to jsme ale nakonec stihli, a tak jsme mohli i tento den zakončit vytouženou, vychlazenou odměnou. Možná toho nakonec bylo až příliš, to ale asi bude lepší nerozebírat…

Den 4

Úterý

Noc v kempu byla poklidná, nestalo se nic zvláštního, co by bylo jak popisovat. Ráno přišel čas na rychlou sprchu (20Kč), poté uklidit stany, podívat se na dnešní trasu, a vyrážíme do naší další destinace, tentokrát do Mostu! No, snad dnes nebudeme spát nejen v Mostu, ale i pod Mostem.

Po opět poněkud delší výpravě z kempu jsme se konečně vydali na cestu. Záhadná tekutina z auta už kapat přestala, dnešní den zatím vypadá mnohem nadějněji. Během několika předchozích dnů jsme zjistili, že by se hodilo několik kousků kempingového vybavení. Po cestě na Ještěd tedy přibyla jedna neplánovaná zastávka, Decathlon. A když už jsme na nákupech, nenápadně jsme přihodili do výdajů také návštěvu McDonaldu.

Poté už konečně nastal čas na dominantu Libereckého kraje, vysílač Ještěd.

Autem se sice můžete vydat až na samotný vrchol, mnohem lepší variantou je ale přibližně 300m (cca. 700m po cestě) vzdálené parkoviště Ještědka. Parkování zde vyjde na částku 100Kč na celý den. Cestu až k vysílači poté zvládnete do 20 minut.

Ještěď ale není pouze podivně vypadající věží na vrcholu stejnojmenné hory. Věž slouží především jako vysílač, kromě toho zde ale najdete také hotel, restauraci nebo vyhlídkovou terasu s výhledem na široké okolí. Za ideálního počasí by měla údajně být z Ještědu vidět i přibližně 70km vzdálená Praha. Osobně jsem ale takové štěstí za několik návštěv Ještědu nikdy neměl (nebo možná jen špatně vidím?).

Pokud byste se rozhodli, že si chvíli na Ještědu chcete prodloužit a ubytovat se ve zdejším hotelu, připravte si minimálně 2300Kč za noc pro 2 osoby v nejlevnějším pokoji se společnou koupelnou. V ceně je ale také snídaně a parkování přímo před věží. Na všechny možnosti se můžete podívat na oficiálních stránkách.

Přečtěte si také:

Jak už v létě většinou bývá zvykem, kolem poledne přišlo až úporné horko. Máme po cestě nějakou vodu? Máchovo jezero? Jedeme!

Cesta z Ještědu k Máchovu jezeru má necelých 50km a zabrala přibližně hodinu jízdy.

Po hodině jsme dorazili k Máchovu jezeru, přesněji před bránu kempu Borný. Zde můžete zdarma zaparkovat podél příjezdové cesty. Pokud se vejdete, samozřejmě… Vstup na pozemek kempu je zpoplatněný částkou 10Kč, pohybovat se zde poté můžete libovolně dlouho. Součástí kempu je také poměrně velká pláž, i ta ale bývá v letní sezóně více než plná.

I tak se na konec jedno volnější místo přece jen našlo. Následovaly dvě hodiny koupání, “opalování” se a válení se na pláži. Více asi není třeba popisovat, však to znáte. Rozsáhlým písečným plážím například na řeckých ostrovech (článek z výpravy na Santorini již brzy 😉) se to samozřejmě rovnat nemůže, na rychlé osvěžení po dlouhé cestě je to ale zcela ideální místo.

Problémy s autem se očividně ještě nepřiblížily ke konci. Tentokrát sice nezačala unikat jakási záhadná kapalina, auto se místo toho začalo jednoduše rozpadat. To ale přece není nic, co by nevyřešila trocha izolepy, jak můžete vidět na fotce. Jen pro zajímavost, auto díky ní drží pohromadě do teď.

Po “krátké” koupačce a tom nejnutnějším servisu auta jsme vyrazili na další přibližně hodinovou cestu k další zastávce, Terezínu. Samotný Terezín je městečko ležící nedaleko Litoměřic s necelými třemi tisíci obyvateli.

Většina z nás si ale pod tímto názvem představí především “malou pevnost Terezín”, jež vznikla již ve druhé polovině 18. století, známá je ale především díky druhé světové válce, kdy sloužila jako věznice gestapa. Dnes se zde nachází muzeum, před západní branou pevnosti leží národní hřbitov.

Už během rychlé zastávky v Terezíně se pomalu, ale jistě začal blížit večer, v dnešním cíli jsme ale stále nebyli. A právě v tuto chvíli jsme začali hledat dnešní nocoviště. Kousek od Mostu je kemp! Ale pustí nás tam i tak pozdě? A už tradiční otázka, vejdeme se? Na druhou stranu, zrovna Most asi nepatří mezi oblíbená místa na kempování… Mohlo by to vyjít!

Po necelé hodině cesty jsme dorazili do autokempu Matylda ležícího u stejnojmenného Jezera. Kemp je mnohem větší, než by se v takové oblasti dalo čekat, jeho obsazenost už ale s očekáváním spíše souhlasí. Samozřejmě, návštěvníků zde bylo dost, kemp byl ale stále spíše poloprázdný. Vybavení kempu je poměrně moderní, pravděpodobně po nedávné rekonstrukci. Co je ale obrovským mínusem… v kempu se nachází dva stánky s občerstvením, oba ale zavírají již v 8 hodin večer. Moc času nám nezbývá… Nápady? Necháme si pivo natočit do láhve! A právě díky tomu jsme zablokovali zdroj piva doslova v polovině kempu skoro na hodinu. 😂 Od kvality občerstvení ale nelze čekat nic zázračného. Jedná se o typický stánek se sortimentem všeho, co se dá hodit z mrazáku přímo do friťáku.

A jak kemp a jeho okolí vypadá? Podívejte se na naše záběry z dronu!

Dnes také poprvé za naší cestu nastala jedna podstatná změna. Třicetistupňová vedra nás opustila, místo toho nás ale dohnal déšť s bouřkami… Přežijí to naše stany? To se dozvíme už za pár hodin.

Dobrou noc!

Napsáno

David Černý

Řídím se taktikou "Prostě tu letenku kup, pak přemýšlej, jestli to byl dobrý nápad."

Dvacetiletý blázen, který je schopný během 10 minut přijít s nápadem, zabalit a vyrazit na cestu přes půl světa (nebo spíše Evropy, zatím).
Také se dost zajímám o elektroniku, jak navrhování obvodů, tak vyrábění nebo opravování. Ani nad auty se neurazím ;)