Navštíveno: Červenec 2021
Cestování nejsou jen nákupy levných letenek a procházení ulic měst. A tak jsme se jednoho dne rozhodli k cestě kolem České Republiky, pouze se třemi auty a třemi stany k tomu.
Den 1
Sobota
Přišla sobota, 3. Července, 8 hodin ráno. Nebyla by to ale přece správná cesta, aby se něco nerozbilo ihned na jejím samém začátku. A tak se ze třech aut najednou stala pouze dvě.
I přesto jsme ale byli o hodinu později připraveni ke startu u čerpací stanice OMV ve středočeské Příbrami. Po natankování a bezpochyby nejdůležitějším úkolu, nalepení samolepek (nejen) na auta nastal již samotný čas k odjezdu.
Cílem prvního dne bylo až vzdálené Brno, nejprve jsme se ale vydali na jih. Bohužel jsme se vydali asi po té nejvíce ucpané silnici, která s jižními Čechami spojuje mimo jiné i Prahu. A to by přece nebylo ono, aby nás nepotkala zcela nehybná kolona… S využitím našeho skvělého orientačního smyslu a několika otočkách u zákazů vjezdu jsme nakonec našli skvělou objížďku. Počkat v koloně by možná bylo nakonec rychlejší, ale za jízdy ten čas uteče rychleji, že ano… 😀
Prvním opravdovým cílem, vyjma kolon na silnicích, byla obec Dobčice. Jak někteří z Vás možná už ví, jedná se o vesnici, kde se natáčel film Babovřesky. Vesnice je plná krásných starých domů, můžete si tak alespoň na chvíli připadat “jako za starých časů”.
Kromě toho v Dobčicích ale příliš zajímavostí nenajdeme, a tak nastal čas posunout se na další zastávku, vzdálenou pouze několik minut cesty autem – Holašovice. Před jakýmikoli zajímavými místy ale přišlo něco mnohem, ale mnohem důležitějšího. Oběd. Po cestě jsme narazili na restauraci “Špejchar u Vojty”. Proč ne? Vyzkoušíme! Kuřecí wrap s hranolkami a velká Kofola za 199Kč… Cenově celkem přijatelné. A chuťově? Žádné mistrovství světa v gastronomii se zde jednoznačně nekoná, ale pokud se chcete dobře najíst… proč ne. Obsluha ale příjemná, prostředí také, snad jen kromě obrovského množství much. No co, alespoň bylo při jejich chytání postaráno o zábavu. Jak málo nám stačí ke štěstí… 😀
Kromě toho, že samotné Holašovice se řadí do seznamu kulturního dědictví UNESCO, na jejich konci najdeme další zajímavost. Je jí “Holašovické stonehenge”. Jak už může název napovídat, jedná se o napodobeninu “originálního” Stonehenge, ležícího u městečka Salisbury v Anglii. Vstupné vyjde na částku 40Kč. Zda to za placení vstupného opravdu stojí si ale musíte zhodnotit sami. Dle mého názoru je místo sice pěkné, ale nic nezapomenutelného, co opravdu stojí za vidění, zde nenajdete.
Z Holašovic jsme se vydali už do našeho dnešního cíle, Brna. Po cestě jsme také projížděli oblastí Třeboňska, sem je ale v plánu samostatný delší výlet. Tak třeba někdy příště. Postupně jsme projeli Českými Budějovicemi, přes Jindřichův Hradec, Telč a Třebíč, až jsme se přiblížili k Brnu. Než jsme ale do moravského velkoměsta vstoupili, před námi byla ještě jedna zastávka. Masarykův okruh – automotodrom, částečně ležící přímo na území Brna, oficiálně ale připadá k nedaleké obci Ostrovačice.
Na okruhu právě probíhal (pravděpodobně) trénink na motorkách, vyskytla se tak ideální příležitost se na chvíli usadit, a v klidu sledovat tento napínavý závod. I když to vlastně žádný závod nebyl… 😀
Na rozdíl od předchozího místa, toto určitě za návštěvu stojí, i pokud ne zrovna neřadíte mezi automobilové nadšence. Vstup je zde (minimálně v případě tréninků) zdarma, a máte zde možnost vidět to, co na běžných silnicích jen málokdy uvidíte. Na konec jsme zde strávili poněkud delší “chvíli”, až se začal pomalu, ale jistě blížit večer. Přišel tak nejvyšší čas se posunout zase o kousek dále. Stačilo už jen několik kilometrů a špatné odbočení s následným blouděním po městě, a dorazili jsme do cíle, brněnského Králova Pole, místa našeho dnešního noclehu, který byl mimochodem tím posledním pod pevnou střechou. Přesnější umístění zde z určitých důvodů ale tentokrát udávat nebudu. 😉
Sice už se blížil večer, ale tma přece není žádná zábrana! Vyrazili jsme tak šalinou (jsme přece na Moravě…) vstříc brněnskému centru. Vzhledem k tomu, že v Brně již nějakou dobu žiji, nadšení z návštěvy míst, která vídám téměř každý den, by se poněkud obtížně předstíralo. Vezmeme to tedy spíše rychlovkou s fotkami, a na konkrétní místa, která byste měli navštívit i vy se podíváme v rámci tipů na výlety v některém z dalších článků. Chybět samozřejmě nesmělo hlavní brněnské náměstí – náměstí Svobody s nechvalně známým brněnským orlojem. O několik desítek metrů dál se nachází další ze zajímavých soch, tentokrát socha spravedlnosti, ležící před brněnským nejvyšším soudem. Stále více lidí ji ale označuje jako sochu exekutora s pračkou. No posuďte sami…
Říkáte si, jak, a jestli vůbec se dá z tohoto orloje zjistit čas? Je to jednoduché! Nejprve se postavte k samotnému orloji a udělejte 22 kroků směrem ke kolejím. Poté se podívejte vlevo. Na návod se můžete podívat i na videu. 🤣🤣🤣
Procházku centrem Brna jsme zakončili u hradu Špilberk. Cesty na samotný hrad ale byly uzavřeny a hlídány policií, důvod se mi později dohledat nepodařilo. I tak je ale Špilberk ideálním místem pro milovníky výhledů. Jeho okolí je také ideálním místem pro odpočinek. Bohužel ale jen v denních hodinách, se západem slunce se zde začíná objevovat řada “pochybných existencí” v podobě lidí posilněných “záhadnými látkami”.
Poté jsme se již vydali šalinou zpět do Králova Pole, abychom den zakončili tím nejlepším způsobem, jaký vás jen může napadnout. U půllitru(ů) krásného, vychlazeného piva. No existuje snad něco lepšího? 
Den 2
Neděle
Druhý den jsme začali probuzením v Brně, všem známém moravském velkoměstě, naposledy v pohodlí “domova”. Rychle poklidit byt a vyrazit, to byl náš úkol. I když se to často nestává, mimořádně to opravdu vyšlo, a tak jsme se ještě dopoledne vypravili směrem na sever směrem k propasti Macoha. Po cestě (alespoň jsme si to mysleli) jsme se rozhodli zastavit u jedné… více neobvyklé zajímavosti. Nedaleko obce Skalice nad Svitavou se měla nacházet téměř uprostřed lesa opuštěná tramvaj. Dobře, jsme na Moravě… opuštěná šalina.
Ani Google mapy ale nemusí být vždy zcela aktuální, jak se už o několik desítek minut později ukázalo. Na místě, kde se tramvaj měla nacházet jsme našli pouze plot, stopy od pneumatik a střepy. Bohužel, dnes už ji zde tedy nenaleznete. Alespoň je odtud pěkný výhled. Na všem musíme najít něco pozitivního, že ano…
Po poněkud nezdařeném startu dne jsme se tedy vydali k dalšímu cíli, který (doufejme) není tak snadno odstranitelný. Je jím propast Macoha a Punkevní jeskyně, ležící nedaleko Blanska. Pokud se sem rozhodnete vydat veřejnou dopravou, využít můžete rychlíků linky R19, známých také pod názvem “Svitava”, jezdících mezi Prahou a Brnem nebo regionálních vlaků linky S2 obsluhujících okolí Brna.
Cesta na nejbližší parkoviště k propasti vede kolem řady dalších jeskyní stojících za navštívení. Samotné parkoviště v cíli je sice poměrně velké, ale především v letní turistické sezoně počítejte i s možností, že se zde zkrátka nevejdete. Parkování na celý den zde vyjde na částku 50Kč (pouze hotově) a platí se hned při vjezdu na parkoviště. Parkoviště je otevřeno od března do listopadu.
Po cestě z parkoviště narazíme nejprve na horskou chatu “Macocha” s restaurací a ubytováním. Asi není nutno dodávat, že za jídlo zde si každopádně připlatíte. Bohužel ale pouze za umístění na turisticky zajímavém místě, za kvalitu ale určitě ne.
Zpět ale k samotné propasti. V horní části se nachází dva můstky s výhledem do propasti – horní a dolní. Horní naleznete přímo naproti již zmíněné horské chatě, druhý, dolní můstek je vzdálený přibližně 300 metrů po lesní cestě. Z horního můstku (při pohledu k chatě) se dejte vpravo, na rozcestí znovu.
Po navštívení horního i dolního můstku a krátké přestávce jsme se pěšky vydali směrem ke Skalnímu mlýnu, vzdálenému přibližně 2,5km od parkoviště u Macochy. Jak už by z názvu kdekdo mohl říci, jedná se o bývalý vodní mlýn, stejný název získala i tato část obce. Dnes mlýn slouží jako restaurace a hotel.
Na zpáteční cestu jsme se tentokrát vydali po jiné cestě, a to údolím kolem řeky Punkvy. Tato trasa má přibližně 2km a vede po asfaltové cestě, bez problému ji lze tedy překonat například s kočárkem nebo na kole. Podél cesty se nachází řada cest vedoucích k dalším jeskyním nebo ke břehu řeky (spíše říčky) Punkvy.
Pokud se rozhodnete do jeskyní i vstupovat, děláte to pouze na vlastní riziko a nebezpečí.
Po již zmíněných dvou kilometrech dojdeme k samotnému vstupu do Punkevních jeskyní. Vstupné vyjde na částku 250Kč za osobu. Především v letní sezóně se ale připravte na opravdu velké fronty, někdy se na řadu také nemusíte dostat vůbec – doporučuji si tedy zarezervovat vstupenky předem. O několik desítek metrů dále se nachází dolní stanice lanovky, která vás za 90Kč dopraví zpět k výchozímu bodu u chaty Macocha a parkoviště.
Druhou variantou je si trasu mírně prodloužit a vydat se nahoru pěšky. V tom případě se dejte u stanice lanovky po cestě dále. Tato cesta zabere přibližně 30-40 minut, přibližně z poloviny vede po asfaltové cestě, druhá polovina je již lesní pěšina, v některých částech s mírně obtížnějším terénem, problém by ale i tak neměli mít ani méně fyzicky zdatní jedinci. I v této části trasy narazíte podél cesty na několik jeskyní, které určitě stojí za vidění.
Po překonání této cesty a úspěšnému zakončení “túry” zpět u horské chaty a parkoviště přišel čas na rozloučení se s Moravským krasem a pokračování dále, tentokrát na sever, vstříc Jeseníkům.
Popisovat samotnou cestu autem by pravděpodobně příliš zajímavé nebylo, a tak těchto “pár” kilometrů pruhů z asfaltu vesele přeskočíme. Tadá! Jsme v Jeseníkách! Právě zastavujeme u čerpací stanice v Loučné nad Desnou a před námi je jeden z hlavních cílů naší cesty.
Právě v Loučné nad Desnou začíná úsek pravděpodobně nejlepší silnice v ČR směřující na Červenohorské sedlo. Silnici jsme věnovali celý samostatný článek, přečíst si ho můžete zde.
Přečtěte si také:
Ten hlavní cíl dne jsme sice splnili, možná by ale bylo dobré také zmínit, že už se pomalu ale jistě začínalo stmívat. To samo o sobě není samozřejmě žádný problém, pokud tedy máte kde spát.
Poté se ale objevila spása. V Loučné nad Desnou, nedaleko Červenohorského sedla jsme zahlédli parkoviště. Na rozdíl od většiny parkovišť, zde stálo několik karavanů, ale také dva stany. Jak už vám asi může být jasné, o dnešním nocovišti bylo rozhodnuto.
Přímo za parkovištěm se nacházel malý potok, místo jinak bylo s výjimkou průjezdů několika motorek po blízké silnici celou noc zcela klidné, ráno stejně tak. Žádné služby zde samozřejmě nečekejte, nejedná se o kemp, ani místo (nejspíše) jakkoli určené ke kempování. V okolí se ale nachází řada hotelů a několik restaurací, pokud tedy nebudete mít náladu na stanování, nebo dostanete hlad… Záchrana není daleko.
A přesně takto vypadaly první dva dny naší cesty kolem Republiky. Stihli jsme navštívit historické vesničky, moravské velkoměsto, propasti i nejlepší silnici v ČR. A co bude dále? Dozvíte se v dalším díle!
Vydali jste se někdy na podobnou cestu, nebo třeba jen na některé ze zmíněných míst?
Podělte se o své zážitky v komentářích! 😉
