Léto je opět tady a stejně jako tisíce dalších (nejen) Čechů jsme se rozhodli začít klasickou dovolenou v Chorvatsku. Kam až jsme dojeli, co jsme zažili a jak to všechno vlastně nakonec dopadlo?
Den 5: Úterý, 28. 6. 2022
Dobré ráno. Je Úterý, 28. Června 2022, již pátý den naší cesty. Po skvěle prospané noci v našem apartmánu v centru Zadaru nastal čas se vydat dále. A kam? O tom až za chvíli. Teď nastal o něco větší problém.
Vyrážíme ze Zadaru...
I přesto, že část našich zásob tvořilo jídlo a především láhve s vodou, které logicky postupně ubývaly, dostat vše zpět do auta byl každým ránem větší a větší problém. Dnes tak objem našeho kufru už přestal stačit a při jeho zavírání musela přijít na řadu hrubá síla. A plocha pod zadním oknem. Díkybohu za parkovací kameru. Na druhou stranu… ideální místo na sušení ručníků. Na všem zlém je přece jen něco dobrého. Teď už je ale čas vyrazit na cestu!
Pokračujeme dále na jih. Ze Zadaru jsme se vydali na dálnici vstříc dnešní první zastávce, městu Split. O samotné cestě asi není příliš co vyprávět, zkrátka dálnice. Co ale na naší D1 nepotkáte, jsou odpočívadla s tak úžasným výhledem, jako to u mostu Krka. Kromě úžasného výhledu se můžete zastavit i v restauraci, která leží u odpočívadla na druhé straně dálnice, kam bez potíží dojdete podchodem pod dálnicí.
Místo, které vidíte na první fotografii mimochodem jen o necelý měsíc později, v Červenci 2022, zasáhl obrovský požár, který nakonec zničil plochu o rozloze větší než 30 km² a řada lidí musela být z místa evakuována i na lodích.
Split
Po krátké zastávce na tom nejkrásnějším odpočívadle, které jsme kdy viděli, a další hodině cesty jsme konečně dorazili do Splitu, naší dnešní první větší zastávky. Hned, jak jsme se přiblížili k centru města, provoz začal vypadat opravdu balkánsky. Lidé chodí po silnici, skáčou před jedoucí auta, autobus napříč přes tři pruhy a podobně. Jako řidiči jezdící maximálně v centru Prahy či Brna jsme z toho bylo lehce v šoku. No co, s cestou na jih to bude už jen horší.
Po krátkém bloudění uličkami města jsme konečně našli parkoviště, kde bylo alespoň trochu reálné zaparkovat. Odtud to do samotného centra bylo už jen několik minut chůze. Z hlavní třídy jsme se vydali do náhodné úzké uličky. V tu chvíli nás Split zcela okouzlil. Úzké, klidné, čisté a upravené uličky lemované kamennými domy, do toho občas malé náměstí s kavárnou či restaurací. Zkrátka jako ve snu.
Už zase ty bankomaty...
Procházku městem jako ve snu ale na chvíli přerušila potřeba konečně vybrat i peníze v hotovosti, která trvala už několikátým dnem a byla stále větší. Asi byste si řekli, že najít bankomat nebude v takto turisticky oblíbeném městě žádný problém. To také nebyl. Najít ale bankomat, který si za výběr neúčtuje extrémní poplatky, se zdálo jako něco zcela nemožného (to platí, i pokud vaše banka tvrdí, že máte výběry v zahraničí zdarma – to se vztahuje pouze na poplatky vaší bance, nikoli provozovateli bankomatu). Po vyzkoušených snad všech bankomatech ve Splitu, včetně pochybného Euronetu, ke kterému se ve vlastním zájmu nepřibližujte v žádné zemi na světě, jsme přece jen našli naši spásu. Byla jí OTP banka, která si jako jediná neúčtovala ani poplatek za zahraniční kartu, ani nevyužívala tzv. dynamickou konverzi. A protože to vypadalo až neuvěřitelně, vyzkoušeli jsme to hned s více kartami. A opravdu, s kartami od Monety, Expobank i Revolutu jsme si vybrali zcela bez poplatků a s běžným kurzem.
Na konec naše cesta vedla na pobřeží k místnímu přístavu, kde byla v plánu chvíle odpočinku. Protože je ale celé pobřeží tvořeno prakticky pouze betonem a kameny, v jeden z nejteplejších dnů tohoto léta zde bylo téměř nemožné vydržet déle, než 10 minut. Změna plánu. Chvíli se pokocháme krásným pohledem na pobřeží a přístav a vydáme se zpět do města, které sice bylo rozpálené stejně jako pobřeží, dalo se tam ale najít i několik míst ve stínu.
Kromě stínu jsme ale našli ještě něco, co přišlo vhod snad ještě více. Řada stánků a obchodů se zmrzlinou. Zamířili jsme tak zkrátka do jednoho náhodného podniku a doufali, že to přežijeme my i naše peněženky. Jak se později ukázalo, jednalo se o podnik Hajduk Ice Creams, kde za jeden kopeček zaplatíte částku 10 kun a na zmrzlině si opravdu pochutnáte. Vedle toho zde najdete opravdu velký výběr příchutí, polev i kornoutů. Doporučujeme!
Omiš
Po Splitu už zbývalo překonat dalších pouhých 30 minut v autě, než jsme dorazili do našeho dnešního cíle, města Omiš. Dnes nás čekala opět noc ve stanu, tentokrát v kempu Lisičina. A protože cesta v téměř 40°C byla opravdu záživná, pouze jsme rychle rozložili stany, našli plavky a vydali se na místní pláž. O kempu si tak něco více povíme až později.
Hlavní pláž v Omiši, nazvaná jednoduše “Velika” leží téměř u centra města, od našeho kempu pouze 10 minut chůze. Jak už říká samotný název, pláž je opravdu velká. I přesto, že především během odpoledne je zde velké množství lidí, téměř vždy si své místo bez potíží najdete. Pláž i moře zde byly opravdu čisté, voda zde byla navíc opravdu mělká. Průměrně vzrostlý člověk tak vystačí i několik desítek metrů od břehu. Zkrátka takový chorvatský balaton…
I přes poměrně velké množství lidí byla pláž na rozdíl od většiny ostatních stále nějakým způsobem relativně klidná. Nikdo po nikom nešlapal, mezi lehátky s opuštěnými věcmi se netoulali poněkud pochybní lidé, zkrátka ideální místo na pohodičku u moře. Strávili jsme tak zde několik dalších hodin až do pozdního odpoledne.
Během koupání se v moři jsme si všimli dvou staveb stojících nad městem. Netrvalo dlouho a v hlavě se nám zrodily plány na dnešní večer. Na tu bližší, pevnost Mirabela, se dnes vydáme. S blížím se západem slunce jsme tak přes centrum Omiše zamířili vstříc pevnosti. Ze samotného centra je to pouhých několik minut chůze, i přesto se ale připravte na poměrně náročnou cestu.
V poslední části před vrcholem na vás totiž čekají úzké strmé schody zakončené kluzkým kovovým žebříkem. Určitě tak nedoporučuji se sem vydávat přímo z pláže, ale zastavit se “doma” pro trochu lepší boty, než kterými jsou například žabky. Vstup na pevnost je zpoplatněn částkou 30 Kun, tj. necelých 100 Kč. Po vyšplhání na samotný vrchol pevnosti jsme ale měli zcela jasno. Ty peníze i vyčerpané síly za to opravdu stály, a to především se západem slunce. V tu chvíli jsme si mimochodem také řekli, jaký výhled musí být ze druhé pevnosti, která je až na samotném vrcholu hory nad městem?
A protože jsme dnes opět celý den téměř hladověli, na večer nastal čas to konečně napravit. Po cestě z pevnosti jsme si prošli centrum Omiše s jediným cílem. Najít nějakou dobrou, ale ne příliš drahou restauraci. Na konec jsme zvolili restauraci König ležící v samém historickém centru. I přesto, že zde vaří prakticky vše, od mořských plodů po burgery, vše bylo opravdu chutné. Stejně tak si nelze příliš stěžovat ani na obsluhu.
Je ale také nutno zmínit, že žádná položka z menu nebyla zrovna nejlevnější. Vše, co vidíte na fotografii, tj. večeře + pití pro 4 osoby vyšlo na částku 545 Kun, tedy přibližně 1800 Kč. Naše představa o lowcostovém výletu se opět začíná trochu hroutit…
I před poněkud (opět) zruinovaný rozpočet jsme zpět k našemu dnešnímu noclehu vyráželi zcela spokojeni. Úžasné výhledy, dobré jídlo a skvělá parta k tomu. Zkrátka co více si přát? Po návratu do kempu už následovala jen večerní klasika. Kromě jedné věci. Vzpomínáte si na dvě zmíněné stavby ležící nad městem? A protože jsme tu jednu už navštívili, byla by škoda nezdolat i tu druhou. A to pěkně na východ slunce. Dnes nás příliš dlouhý spánek pravděpodobně nečeká… o tom ale více zase až zítra.
Dobrou noc!
Navštíveno: Červen/Červenec 2022
