Léto je opět tady a stejně jako tisíce dalších (nejen) Čechů jsme se rozhodli začít klasickou dovolenou v Chorvatsku. Kam až jsme dojeli, co jsme zažili a jak to všechno vlastně nakonec dopadlo?

Den 6: Středa, 29.6.2022

Dobré ráno. Je tady již šestý den naší cesty napříč Chorvatskem. Oproti předchozím ránům je dnes ale něco jinak. Vstáváme, venku je ještě úplná tma a mobil ukazuje 4 hodiny ráno. Není ale to díky špatně nastavenému budíku ani úmornému vedru ve stanu, dnes totiž máme v plánu cestu za východem slunce. Naházeli jsme do batohů jen to nejnutnější a vydali se na hrad, který jsme včera pozorovali z omišské pláže. A protože od zkušených turistů máme opravdu daleko, náš osud jsme svěřili do rukou… tedy spíše řádků kódů Google map a vydali se na cestu. Ztrácet jsme se ale začali už po několika desítkách metrů. V tu chvíli se začal kombinovat výběr trasy od Googlu s našimi orientačními (ne)schopnostmi, a tak jsme tu správnou cestu zkrátka minuli a místo k vrcholu pokračovali stále po silnici pod kopcem. Po kilometru nám to pomalu, ale jistě začalo docházet. V tu dobu už ale stejně začalo vycházet slunce. No co, teď už to nevzdáme!

A opravdu, tentokrát měl Google pravdu. Cesta na hrad je v realitě úzká pěšina mezi dvěma ploty. Teď už nás přece nic nezastaví. Pokračovali jsme dále k vrcholu, cesta ale začala být stále obtížnější a obtížnější. I přesto, že nepatříme mezi lidi, co by celý den jen někde vysedávali, cesta nám opravdu dala zabrat, a to téměř až na hranici kolapsu. Nabrali jsme tak další zpoždění. Stromy ale postupně začaly řídnout a na obzoru se nám konečně objevily zdi hradu. Že by ale cesta byla jednodušší se zdaleka říct nedá. Naopak, obyčejnou lesní pěšinu vystřídaly hromady kamenů a písek, stále v prudkém kopci. Tak to naštěstí bylo jen několik desítek metrů. Pak jsme už stáli před vchodem do samotného hradu.

Hrad je oficiálně otevřen až od 7 hodin ráno, to je ale v realitě pouze doba, kdy funguje prodej vstupenek. Pokud tedy na hrad dorazíte dříve, stejně jako my, vstup máte jednoduše zdarma (jinak 25 Kun). Zbývalo tak už jen několik kroků, než jsme se zastavili před tím úžasným výhledem na východ slunce mezi horami. Zvládli jsme to! Nebudu lhát, byl to nejen krásný, ale svým způsobem i trochu dojemný pohled, který za noc téměř bez spánku opravdu stál.

Na vrcholu jsme narazili na pár německých turistů, kteří se na východ slunce vydali stejně jako my. Ve chvíli, kdy se dozvěděli, že jsme šli po té nejobtížnější možné cestě, kterou jsme díky Google mapám měli za jedinou existující, nastala chvíle ticha a výrazu, který by se dal nazvat jako nepochopení a obdiv zároveň. Na vrcholu jsme si tak chvíli popovídali, dostali tip na mnohem spolehlivějšího pomocníka, než Google mapy (aplikace Komoot, stále nevyzkoušena), navzájem se vyfotili a vykonali menší výměnný obchod. Dostali jsme tak druhou láhev pití, které nám po nečekaně obtížné cestě začalo docházet. A stálo nás to pouze dva muffiny. 

Poté se naši němečtí přátelé vydali dále na cestu. My mezitím vybalili zbytek našich zásob a zkrátka si šli vychutnat snídani s tím nejúžasnějším výhledem. A v klidu, s celým hradem jen pro sebe. Co dodat, zkrátka jako ve snu…

I my jsme po několika dalších minutách kochání se výhledem vyrazili zpět do města. Tentokrát ale po trase, která byla značená jako ta méně obtížná. A vyplatilo se to. Kromě toho, že ji bylo mnohem snadnější překonat, každých několik metrů se nám před očima naskýtaly další a další úžasné výhledy na okolí. A protože se nám časový plán stejně rozpadl ještě před východem slunce, uprostřed cesty jsme se poněkud zdrželi na další vyhlídce, tentokrát zcela neoznačené a poměrně těžko přístupné. Za odměnu jsme ale získali další krásný výhled, a to opět zcela v klidu, bez jediného dalšího člověka. No není to úžasné?

Dále už cesta začala sestupovat mezi domy a oproti předchozí polovině se stala poněkud obyčejnou a nezajímavou. Snad jen kromě silnice, kde jsme místo projíždějících aut narazili na stádo koz. Poté už jsme zamířili historickým centrem města zpět do kempu. Samozřejmě se zastávkou v téměř všech obchodech se suvenýry. Člověk by nevěřil, jak obtížné někdy může být sehnat obyčejné pohlednice. 

A protože fotky na Messengeru nikdy nebudou to pravé, poslední zastávka byla na místní poště pro poštovní známky. Známky do ČR a Německa nás vyšly na částku 8,6 Kun za kus, na poště se domluvíte bez problému anglicky i zaplatíte kartou. Na konec stačí vše vhodit do poštovní schránky před poštou, jak dobře známe i od nás. Do obou zmíněných zemí doprava zabrala přibližně týden.

Pak ale nastal čas dát sbohem našemu (alespoň zatím) nejoblíbenějšímu místu v Chorvatsku a vydat se dále. Tentokrát byla naším cílem jedna z nejoblíbenějších turistických destinací, necelou hodinu cesty vzdálená Makarska, která mimo jiné byla také pomyslným cílem celé výpravy. Na konec cesty ale ještě není čas myslet, čekají nás dva dny v dalším chorvatském ráji!

Cesta opravdu netrvala ani hodinu a my pomalu přijížděli do dnešního cíle, Makarské. Teď ale přišla na řadu další výzva. Dostat se k našemu ubytování, které leželo v samém centru města, jen několik metrů od hlavního náměstí. I když to může na první pohled znít jako zcela běžná věc, z úzkých uliček se už po několika minutách stala naše noční můra. Pro lepší představu… bez sklopených zrcátek bychom se do “ulice” zkrátka nevešli. Stálo nás to hodně nervů a potu, po chvíli (a jedné způsobené koloně) jsme se ale na parkoviště našeho ubytování na konec dostali. Na příští dvě noci jsme si zarezervovali Apartmán Hana, kde nás hned po našem příjezdu (a vlastně už během našich pokusů nepoškrábat auto a půl města) přivítal hostitel, ukázal nám celé vybavení apartmánu a dal tipy, co ve městě navštívit, nebo čemu se naopak vyhnout. Ubytování jako takové bylo sice v centru, ale na opravdu klidném místě, kde nebyl vůbec problém si během dne sednout na křeslo před vchodem a nerušeně odpočívat. Uvnitř se pak nachází malá kuchyně, koupelna se sprchovým koutem, postel a rozkládací pohovka. Vhod přijde určitě i klimatizace nebo WiFi. Dvě noci pro 4 osoby nás vyšly na částku 117€, v době cesty tedy přibližně na 2800 Kč.

A protože Makarska je místo jak stvořené ke koupání a válení se na pláži, asi už tušíte, kde jsme strávili téměř celé odpoledne. Bohužel zde není příliš velký výběr pláží. V docházkové vzdálenosti z centra je vlastně pouze jediná. A vzhledem k tomu, jak oblíbenou destinací Makarska je, na klidnou pláž se nedalo samozřejmě ani pomyslet. I přesto jsme zde strávili několik dalších hodin a krásně si odpočali.

Už dříve jsme na internetu několikrát zahlédli různé zmínky o krásných západech slunce na Makarské, s blížícím se večerem jsme se tak rozhodli se o tom přesvědčit na vlastní oči. Zamířili jsme na pobřeží do parku sv. Petra a ke stejnojmennému bývalému kostelíku a majáku. Pak už stačilo chvíli počkat a před očima se nám po ranním krásném východu slunce začal objevovat další úžasný, tentokrát západ slunce. Zítra si to zopakujeme. Tentokrát ale i s foťákem a dronem.

Po dalším krásném západu slunce jsme (jako většina ostatních) vyrazili zpět do města, tentokrát najít ideální podnik na večeři. Naše plány na lowcostovou dovolenou, kde si raději budeme vařit sami, se opět pomalu začínají bortit. No co, třeba to příště už vyjde. Na konec to ale byla větší výzva, než se mohla na první pohled zdát. Nekonečný zástup lidí z pobřeží po západu slunce měl totiž ten stejný nápad jako my. Po troše snahy najít alespoň trochu dostupně a trochu volně vypadající podnik jsme to nakonec vzdali a zamířili asi do toho nejluxusněji vypadajícího podniku na pobřeží, Basta gourmet bar. Naše peněženky dnes asi zažijí opravdovou bolest.

I přesto, že podnik vypadal extrémně draze už na první pohled, na konec jsme byli cenami docela pozitivně překvapeni. A nejen tím. Hned po příchodu se nás ujal číšník, který nám i v téměř plné restauraci našel volný stůl pro šest lidí a přímo před našima očima z něj odnesl nápis “rezervace”. Jestli svoje místo tedy našli i lidé, jímž rezervace patřila, zůstane asi už navždy záhadou. Veškerá obsluha byla opravdu příjemná a jídlo i drinky opravdu skvělé. Angličtina i platební karty jsou samozřejmostí. Pokud nemáte váš cestovní rozpočet příliš omezený, Basta gourmet bar na Makarské opravdu stojí za vyzkoušení.

Dobře najedení jsme se na večer ještě vydali na krátkou procházku po pobřeží, které opravdu rájem milionářů. Jedna velká jachta vedle druhé. Kdo ví, třeba příště budeme parkovat místo úzké uličky ve městě právě tady. Haha. Na okraji přístavu se poté nachází jeden z dalších známých podniků, tentokrát ale poněkud divočejší než ten předchozí. Klub Deep Makarska ležící v opravdové jeskyni, kterému náleží dokonce i soukromá pláž. 

A protože na Pagu se návštěva Zrce úplně nevydařila, rozhodli jsme se už zítra vše dohnat právě tady. O tom, jak to na konec celé dopadlo, si povíme v příštím díle. Teď už ale nastal čas pomalu vyrazit zpět domů. První a zároveň poslední noc, kdy nemusíme brzy ráno vstávat a vyrážet na další část cesty, konečně jednou čas dohnat spánkový deficit z celého týdne. Dorazili jsme domů, hodinu zápasili s rozkládáním gauče a uložili se ke spánku. Zítra pokračujeme!

Dobrou noc!

Navštíveno: Červen/Červenec 2022

Chorvatsko od 1. 1. 2023 přechází na platby v Eurech, ceny uvedené v článku jsou z Června 2022 a nemusí být nadále aktuální.

retro

Napsáno

David Černý

Řídím se taktikou "Prostě tu letenku kup, pak přemýšlej, jestli to byl dobrý nápad."

Dvaadvacetiletý blázen, který je schopný během 10 minut přijít s nápadem, zabalit a vyrazit na cestu přes půl světa (nebo spíše Evropy, zatím).
Také se dost zajímám o elektroniku, jak navrhování obvodů, tak vyrábění nebo opravování. Ani nad auty se neurazím ;)